První pomoc

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

První pomoc osobě pokoušející se o sebevraždu podříznutím žil během školení vodních záchranářu (v rámci výcviku je fixována druhá zdravá ruka).

První pomoc je péče nebo léčba poskytnutá postiženému před konečným ošetřením. Většinou se jedná o laickou první pomoc před příjezdem Zdravotnické záchranné služby, nebo jiného kvalifikovaného odborníka. Poskytnout první pomoc je povinen každý, pokud tím neohrozí svoje zdraví či život.

[editovat] Cíle první pomoci

• zachránit život
• zabránit zhoršení zdravotního stavu
• urychlit proces uzdravení

[editovat] Povinnost poskytnout první pomoc

Do příjezdu záchranné služby je občan povinen poskytnout první pomoc dle svých možností a schopností. První pomoc nemusíme poskytnout, pouze pokud by bylo ohroženo zdraví zachránce (požár, úseky pod napětím apod.), či někoho jiného.

Neposkytnutí první pomoci je trestným činem, dle zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, stanoví v § 207 a § 208 sankce za neposkytnutí pomoci. Tento trestný čin je v zákoně přesně formulován, rozdílnou trestní sazbou je rozlišeno neposkytnutí pomoci v případech, - kdy tak bylo možno učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, - kdy byl podle povahy svého zaměstnání dotyčný povinen takovou pomoc poskytnout, - kdy řidič dopravního prostředku, který po dopravní nehodě, na níž měl účast, neposkytne osobě, která při nehodě utrpěla újmu na zdraví, potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného

[editovat] Poskytování první pomoci

[editovat] Přehled základních činností

Prioritní je zajištění průchodnosti dýchacích cest záklonem hlavy a předsunutím dolní čelisti a zastavení masivního krvácení, v nouzi stlačením rány holými prsty. Nejpozději v tomto okamžiku voláme zdravotnickou záchrannou službu. Do příjezdu provádíme nepřímou srdeční masáž a umělé dýchání z úst do úst. Prioritu má srdeční masáž. Umělé dýchání provádíme většinou jen u dětí (2x za minutu 1 vdech), u dospělých jen v případě, že záchranu poskytují dva lidé.Masáž srdce pokud možno NEPŘERUŠUJEME.

• Infarkt myokardu
• Kardiopulmonální resuscitace
• Krvácení
• Otrava
• Podchlazení
• Pokousání
• Popáleniny
• Poranění oka
• Poranění páteře
• Přehřátí
• Tonutí
• Šok

[editovat] Zavolání záchranné služby

Zdravotnickou záchrannou službu (ZZS) je možno zavolat na tísňovém telefonním čísle ZZS 155 nebo za použití jednotného evropského čísla tísňového volání 112. Je nutné sdělit pokud možno co nejstručněji a nejpřesněji co nejvíce informací o místě nehody a rozsahu zranění. V případě nouzového volání je dobré uvést tyto informace:

• Kde se událost stala – Nejlépe přesnou adresu nehody (jméno, město, místo ulice, číslo popisné). V případě malé obce je nutné uvést okres či kraj. V panelových domech je třeba uvést jmenovku dveří a poschodí. V otevřené krajině je nutné popsat významné orientační body, v případě více zachránců se může jeden ze zachránců vydat záchranné službě naproti a pomoci tak s navigací. Pokud došlo k nehodě v místech nedostupných pro vozidla ZZS nebo pokud je dopravní situace na přístupové trase komplikovaná, je vhodné na tuto skutečnost upozornit. V Praze a postupně i v dalších městech můžete pro zlepšení orientace zjistit a nahlásit číslo nejbližšího sloupu veřejného osvětlení (je umístěno na štítku ve výši očí, mimo Prahu tvoří první dva znaky kód města).
• Co se stalo – Jedná-li se o úraz, otravu, autonehodu atp., popište rozsah zranění, případně sdělte počet zraněných osob, zda se jedná o dítě či dospělého člověka, jsou-li zranění při vědomí a zda dýchají.
• Kdo volá – Uveďte své jméno a telefonní číslo, ze kterého voláte. Již na základě těchto informací může dispečer vyslat posádku na místo zásahu. Umožňuje-li to stav postiženého, vydržte na telefonu a řiďte se pokyny dispečera. Můžete tak pomoci s navigací na místo zásahu.

Záchrannou službu voláme ještě před posktynutím první pomoci v případě, že je postižen dospělý člověk. Je-li postiženým dítě mladší 8 let, voláme Záchrannou službu až po 1 minutě srdeční masáže a umělého dýchání.

[editovat] Zhodnocení stavu vědomí

Hodnocení hloubky bezvědomí můžeme orientačně rozlišit takto:

1. Bdělost. Nemocný či zraněný má otevřené oči, vnímá své okolí, nemusíme jej oslovovat, abychom se ujistili o jeho vědomí
2. Reaguje na slovní podnět. Na naše oslovení reaguje. Pokud je reakce zpomalena a spolupráce se zachráncem je minimální, hovoříme o somnolenci.
3. Reakce pouze na bolestivý podnět (štípnutí apod…). Opouštěný odborný termín pro tento stav je sopor. Nemocný je v nebezpečí ucpání dýchacích cest zapadnutím jazyka.
4. Nereaguje ani na bolestivé podněty. Odborný termín koma, který je hojně laiky používán i pro předchozí stavy.

Dokonalejší rozdělení stavu vědomí popisuje detailně reakci nemocného. Zdravotnické záchranné služby používají tzv: Glasgow Coma Scale

[editovat] Vyšetření dýchání

Nejdříve bychom měli zjistit,jestli postižený nemá něco v dutině ústní,poté mu uvolnit dýchací cesty a nakonec zkontrolovat jestli spontánně dýchá.Pokud bychom první krok provedli na druhém místě nebo až naposled,nečistoty z dutiny ústní by zapadly do uvolněných dýchacích cest a postižený by se nám udusil.

1. Pacientovi otočíme hlavu na stranu,otevřeme ústa a podíváme se,zda-li v nich není žvýkačka,bonbon,zubní protéza,zvratky,bahno či něco jiného co tam nepatří->pokud ano,jedním nebo dvěma prsty obalenými např. v kapesníku postiženému opatrně od jednoho koutku k druhému dutinu ústní vytřeme.Musíme si dávat pozor abychom nečistoty nezatlačili hlouběji do dýchacích cest.
2. Když máme čistou dutinu ústní,tlakem na čelo a tahem za bradu postiženému zakloníme hlavu.Tím jsme uvolnili dýchací cesty.
3. Nyní se nakloníme nad postiženého tak,že ucho budeme mít nad jeho ústy a ruku položíme na jeho/její hrudník.Pokud cítíme proud vydechovaného vzduchu a pohyby hrudníku,můžeme pacienta uložit do stabilizované polohy.

Nedýchá?->zahajujeme resuscitaci

[editovat] Vyšetření krevního oběhu

Vzhledem k velkému zdržení (u pacienta bez pulsu až minuta) se podle současných (European guidelines 2005)návodů u nereagujících a nedýchajících pacientů hledání pulsu neprovádí. U nevycvičeného laika snižuje naději na úspěšnost srdeční masáže.

Puls je hmatný:

• na krkavici – u závažných stavů, ale zřetelně dýchajících, pomocí tří prstů, tep se sleduje maximálně 10 sekund.
• na radiální tepně na zápěstí pod palcem – tato metoda se používá na zjištění tepové frekvence zraněných při vědomí. Je nutno si uvědomit, že za určitých okolností (podchlazení) může být periferní krevní oběh v končetinách omezen a tep na radiální tepně nehmatný.
• na femorální (stehenní) tepně - pod tříselným vazem. Zde bývá tep hmatný častěji, nežli na radiální tepně.

Vyzkoušejte si na sobě, nebo po dohodě na svém kamarádovi, kde je hmatný tep na krkavici nebo na zápěstí či v třísle. Když si to vyzkoušíte, budete pak vědět kde je tep hmatný a jak jej v případě potřeby nalézt. Pokud jste u nedýchajícího člověka na pochybách, nepokračujte v hledání pulsu, ale zahajte srdeční masáž.

[editovat] Související články

• First Aid Basics - vzdělávací software zaměřený na téma první pomoci

[editovat] Externí odkazy

• Shrnutí první pomoci pro laiky
• Nebojte se první pomoci - příručka první pomoci