Primární skupina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Jako primární skupina se v sociologii označuje skupina, ve které se jedinci angažují celou svou osobností a vytvářejí s ostatními členy intimní vazby. Pro primární skupiny je typická silná skupinová koheze. Do sociologie tento pojem zavedl na začátku 20. století americký sociolog Charles Horton Cooley. Příkladem primárních skupin jsou rodina, sousedství či dětská herní skupina.

Primární skupiny jsou založeny na osobním, bezprostředním kontaktu, jejich předpokladem je tedy nízký počet členů. Ten umožňuje vznik intimních vazeb založených na důvěrné vzájemné známosti, což je základem skupinové koheze (soudržnosti). Členství v primární skupině není založeno na vnějších pohnutkách, ale má smysl samo osobě, protože samo poskytuje uspokojení vyplývající z existence převládajících pozitivních emocionálních vazeb mezi členy. Jedinec se ve skupině angažuje celou svou osobností, jeho členství se zde neredukuje pouze na výkon určitých specifických rolí. To primární skupiny odlišuje od skupin sekundárních, které se vyznačují méně osobními vztahy s funkčním charakterem. Primární skupiny také vykazují delší dobu trvání.