Próza

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Próza (prosa), výraz pochází z latinského výrazu prósa órátió – tj. řeč hovořící přímo, nerýmovaně, próza je tedy každý psaný text nepsaný ve verších. Jde tedy o běžnou, přirozenou formou psaného textu.

Píšeme-li prózu, řídíme se při sestavování vět logikou a gramatickými pravidly, text se člení do řádků; ve zvukové podobě mají věty přirozenou intonaci (např. v oznamovacích větách mluvčí v závěru klesá hlasem), slova, která k sobě významově patří, se neoddělují pauzou apod.

[editovat] Vývoj

V počátcích literatury byl text psaný prózou spíše výjimečný a zpravidla se jednalo o odborná (náboženská, historická) nebo vzdělávací díla.

Po vynálezu knihtisku (1445) a nástupu renesance si literatura (resp. autoři) začaly klást za cíl oslovit širší publikum. To samozřejmě předpokládalo, že knihy bude číst i méně vzdělaná část populace než tomu bylo do té doby, proto byly do prózy převáděny starší veršovaná díla - především eposy a rytířské romány. Období renesance lze tedy označit jako období začátku rozvoje prózy, to však neznamená, že by se próza stala převažující literaturou, naopak byla považována za nižší literární útvar (poměr próza k poezii bývá udáván zhruba jako 2:9, toto číslo nelze brát nijak vážně, protože neexistuje žádná statistika vydaných děl, jedná se o odhad).

Tento poměr se vyrovnal zhruba v 18. století a od 19. století je většina děl vydávána v próze. O současné době lze tvrdit, že poezie je prózou stále více zatlačována do ústraní a převaha prózy se zvyšuje.

[editovat] Stavba prozaických děl

Je samozřejmě velmi těžké hovořit o nějaké obecné stavbě u takto širokého tématu, pokud se zde hovoří o stavbě myslí se tím, že dochází k zanedbání tak specifických prozaických textů jako jsou např. zákony, dále tento popis neplatí u uměleckých zvláštností jako je např. nový román. Zcela všeobecně lze říci pouze, že stavba prózy vychází z námětu, který nemá s literaturou vůbec nic společného a je důvodem k napsání díla, motivací by měla být mj. i touha něco sdělit, ale v próze se často objevuje fakt, že motivací jsou pouze peníze, to se netýká pouze žánrů typu červená knihovna, ale i klasiků (např. Honoré de Balzac).

Základem díla je příběh - tzv. fabule, což jsou události spojené dohromady určitou dějovou posloupností - tzv. syžet. Příběh může být přerušován vedlejšími, někdy i zcela nesouvisejícími příhodami, s vlastním syžetem. Dobrým příkladem těchto vložených příhod je Jaroslav Hašek, kdy Švejk vypravuje nějaké příhody, které na hlavní děj nemají žádný vliv.

Často se hovoří o autorově stylu, což je vlastně souhrn prostředků, kterými je dílo psáno - např. charakteristika, popis, používání několikanásobných větných členů, zvláštní větná stavba, atp.

[editovat] Dělení

Díky rozsáhlosti tohoto pojmu je samozřejmě nutné prózu nějak rozdělit. Za základní lze považovat dělení na prózu:

Uměleckou - tím se rozumí text, který je psán nerýmovanou (resp. neveršovanou) formou - tzv. „řečí všedního dne“. Samozřejmě je různě umělecky ztvárňována jednak volbou vhodných slov, používáním spisovného jazyka (neplatí vždy), zvláštní stavbou věty, tím samozřejmě dochází k určité rytmizaci, která může přejít do volného verše.
Vědeckou - touto prózou se rozumí specifické druhy literatury, jako jsou vědecká pojednání, návody, publikování nějakého výzkumu, ale i zákony, vyhlášky, či různá nařízení.

Uměleckou prózu lze dělit z mnoha hledisek nejčastěji používané jsou:

[editovat] Žánrové dělení

Kdy je próza dále dělena pomocí žánrů, zde však neexistuje jednotný názor na to co je ještě žánr a co již je pouze odnož nějakého jiného žánru, zrovna tak neexistuje ani jednotný náhled na vymezení těchto žánrů:

Sem bývá řazen i velmi specifický oddíl prózy lyrická próza

[editovat] Dělení podle literárních stylů

Další populární dělení se vztahu k literárnímu stylu jakým je dané dílo napsáno, zde lze rozlišovat např. styly:

[editovat] Dělení podle literárních oblastí a variant jednotlivých stylů

Zde vzniká poměrně mnoho možností, které jsou zcela nejasné a zcela jistě jejich význam nelze zcela specifikovat a vznikají tím různě velké nepřesnosti (např. humoristický román) a dále pak dělení, které dodržuje nějakou relativně přesně vymezenou část literatury: