Palác Michny z Vacínova
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Palác Michny z Vacínova nebo Michnův palác známý též pod novějším názvem Tyršův dům je honosný barokní palác, nacházející se v Praze v jižní části Malé Strany přibližně na rozhraní Újezda a Karmelitské ulice v městské části Praha 1. Dnes sídlo České obce sokolské v ulici Újezd č. 450 a sídlo Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy.
Obsah |
[editovat] Historie
Historie tohoto místa jakož i staveb na ní umístěných je relativně spletitá a poměrně bouřlivá. Ve středověku se v těchto místech patrně nacházely sady, zahrady a vinice, jenž přináležely k místnímu klášteru dominikánek. Někdy koncem 16. století si zde hrabě Jan Kinský nechal postavit renesanční letohrádek, jehož pravděpodobným autorem byl italský architekt Ottavio Aostallio. V průběhu několka desítek následujícíh let se zde vystřídalo několik šlechtických majitelů. Každý z nich zde prováděl další stavební úpravy a droibná rozšíření. Po několika přestavbách nakonec z původního letohrádku vznikla pohodlná renesančí vila s velkou zahradou. V roce 1623 celý objekt přešel z majetku rodiny Jindřicha Matyáše z Thurnu do rukou císařského dvorního úředníka Pavla Michny z Vacínova, po němž tento objekt nese dodnes své jméno. Tento bohatý státní úředník nechal vilu kompletně přestavět do barokní podoby. Malebnou vilu přeměnil na nádherný a mohutný palác. Autorem této přestavby byl patrně italský architekt Francesco Carrati. Od roku 1632 pak tuto přestavbu financoval syn Pavla Michny Václav Jan Michna. Původní stavba byla touto přestavbou podstatně rozšířena i celkově zvýšena, byla opatřena bohatou štukovou výzdobou. Z této části stavby byl asi nejhezčí zahradní rizalit na východní straně (směrem ke Kampě) s půvabnou salou terrenou. Všechny práce však byly na přelomu 40. a 50 let 17. století z finančních důvodů zastaveny a nebyly již nikdy obnoveny, kompletní výzdoba paláce tak zůstala nedokončena. V druhé polovině 17. století palác opět změnil majitele, dalším majitelem se stal Jan Adolf ze Schwarzenberka, jenž zde provedl další úpravy zahrady východním směrem k ostrovu Kampa. Směrem jižním ke Všehrdově ulici byla v té době dostavěna velká jízdárna. V roce 1763 palác opět změnil svého majitele, Scwarzenberkové palác prodávají Janu Bornscheinovi, který jej o rok později prodal vojenskému eráru. Během 150 následujících let, kdy objekt využivalo vojsko palác pustl a chátral, došlo k velkému znehodnocení a nenávratnému poškození mnoha zdejších prostor. V roce 1772 navíc došlo k další dostavbě západního průčelí (směrem k Petřínu), v nejpůvabnější a nejcennější části objektu zahradního rizalitu byla zřízena výrobna střeliva, v zahradě byla postavena rozsáhlá ubytovna (kasárna) s vnitřním nádvořím (tzv. carré). Stav objektu na konci první světové války byl natolik žalostný, že byl klasifikován jakožto ruina. V roce 1921 od pražské obce ruiny Michnova paláce zakoupila Česká obec sokolská, která zde zahájila další přestavby a dostavby. Byla dostavěny šatny a tělocvična, bývalá jízdárna byla zvýšena a přebudována na velkou sokolskou ubytovnu. Touto poslední další náročnou přestavbou a dostavbou byl někdejší barokní palác přestavěn na moderní tělovýchovné a společenské zařízení, ve kterém se také nacházela výstavní siň, kuchyně, jídelna, mnoho kanceláří a i velká tělocvična vybavená šatnami a umývárnami. Pod tělocvičnou se nalézá 20 metrů dlouhý bazén. Někdejší zahrada a pozdější vojenský dvůr byl proměněn na lehkoatletické cvičiště. Celý objekt od té doby slouží české tělovýchově. Bohužel v roce 2002 byl, tak jako mnoho jiných malostranských objektů, těžce poškozen ničivou povodní na řece Vltavě.
[editovat] Externí odkazy
[editovat] Použitý zdroj
- Jaroslava Staňková, Jiří Štursa, Svatopluk Voděra - Pražská architektura, významné stavby jedenácti století, ISBN 80-900209-6-8
