Příčestí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Příčestí (participium, z lat. participare – „mít účast“; české označení je částečný kalk, vytvořený podle rus. pričastije) je neurčitý, jmenný tvar slovesa, který má v jazyce různou funkci:

účast na tvorbě složených slovesných časů;
účast na tvorbě trpného rodu;
funkce přívlastku;
alternativa k vedlejším větám (větné kondenzátory);
a jiné.

Příčestí jsou často základem tvorby přídavných jmen (deverbální adjektiva), např. koupen > koupený, minul > minulý, a podstatných jmen (deverbální substantiva), zakoupen > zakoupení.

Počet příčestí v jazycích se liší. Existují např. příčestí minulé, trpné (pasivní), supinum, gerundivum, gerundium, přechodníky (transgresivy) aj.

[editovat] Čeština

Čeština má příčestí činné a trpné. Obě se formálně morfologicky shodují s krátkými (jmennými) tvary přídavných jmen, s nimiž historicky souvisejí. Ze slovesných kategorií vyjadřují slovesný rod (diatezi) a vid (aspekt), dědí slovesnou valenci (vazebnost). S adjektivy mají společné číslo a jmenný rod (genus) a v jeho rámci i životnost jakožto výraz mluvnické shody.

Příčestí činné (aktivní participium), běžně označované jako minulé, též l-ové. Používá se ve spojení s tvary pomocného slovesa být k tvoření:

minulého času (původně perfekta; znamenalo výsledek ukončeného minulého děje), např. přišel jsem;
podmiňovacího způsobu (kondicionálu), např. přišel bych.

Tvoří se od minulého slovesného kmene rodovými koncovkami –l, –la, –lo v jednotném čísle a –li, –ly, –la v množném čísle. Zakončení se řídí rodem a číslem podmětu.

Příčestí trpné (pasivní participium), též n/t-ové, slouží ve spojení s pomocným slovesem být k tvoření opisného pasiva (trpného rodu), např. bude zabit, je zakazováno.

Tvoří se od minulého slovesného kmene rodovými koncovkami –n, –na, –no v jednotném čísle a –ni, –ny, –na v množném čísle, nebo –t, –ta, –to v jednotném čísle a –ti, –ty, –ta v množném čísle. Zakončení se rovněž řídí rodem a číslem podmětu.

Příčestí	Jednotné číslo			Množné číslo
Příčestí	Mužský rod	Ženský rod	Střední rod	Mužský rod životný	Mužský rod neživotný & ženský rod	Střední rod
činné	byl dělal	byla dělala	bylo dělalo	byli dělali	byly dělaly	byla dělala
trpné	bit dělán	bita dělána	bito děláno	biti děláni	bity dělány	bita dělána

Můžeme se setkat také s přechodníky – přítomným a minulým – které jsou však v současné době považovány za zastaralé, mohou se požívat místo vedlejších vět. Vyjadřují současné nebo předčasné děje. V pračeštině se též po slovesech pohybu používalo supinum, které však bylo nahrazeno infinitivem. Jeho pozůstatkem v současné češtině je infinitivní zakončení –t, které prakticky vytlačilo původní –ti.

[editovat] Reference

Karlík P., Nekula M., Pleskalová J. (ed.). Encyklopedický slovník češtiny. Nakl. Lidové noviny. Praha 2002. ISBN 80-7106-484-X.
Rejzek J. Český etymologický slovník. Leda, Voznice 2001. ISBN 80-85927-85-3.