Octan olovnatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Octan olovnatý trihydrát
Registrační číslo CAS	6080-56-4
Sumární vzorec	C4H6O4Pb.3 H2O C4H12O7Pb
Molární hmotnost	379,3 g/mol
Teplota tání	75 °C (dehydratace) 280 °C (rozklad)
Teplota varu	—
Hustota	2,55 g/cm3 (20 °C)
Rozpustnost ve vodě	456 g/l (15 °C) 2000 g/l (100 °C)

Olověný cukr (Plumbum aceticum, Saccharum saturni, též sladké olovo, trihydrát octanu olovnatého, octan olovnatý trihydrát, octan olovnatý) je silně jedovatá sloučenina olova s širokým využitím.

Obsah 1 Příprava 2 Vlastnosti 3 Použití 3.1 Současné použití 3.2 Historické použití 4 Toxicita 5 Zajímavosti 6 Související články 7 Externí zdroje

[editovat] Příprava

Připravuje se rozpouštěním oxidu olovnatého v ledové kyselině octové

PbO + 2 CH₃COOH → Pb(CH₃COO)₂ + H₂O.

[editovat] Vlastnosti

Trihydrát octanu olovnatého se vyskytuje jako bezbarvý nebo bílý prášek, granulky nebo jednoklonné krystalky, slabě zapáchající po kyselině octové. Má nasládlou chuť a je dobře rozpustný ve vodě a glycerinu, hůře v ethanolu a acetonu.

Při teplotě 75 °C se zbavuje krystalické vody a mění se na bezvodý octan olovnatý, který se při teplotě kolem 280 °C rozkládá.

Na vzduchu za přítomnosti vlhkosti reaguje s oxidem uhličitým za vzniku špatně rozpustného uhličitanu olovnatého

Pb(CH₃COO)₂ + CO₂ + H₂O → PbCO₃ + 2 CH₃COOH.

[editovat] Použití

[editovat] Současné použití

Je používán při barvení bavlny, jako součást impregnačních prostředků k nepromokavé úpravě tkanin, k ochraně dřeva proti vodě, k výrobě různých barev a natěrových hmot (jako sikativum), k přípravě jiných olovnatých solí (především uhličitanu olovnatého, chromanu olovnatého, solí vyšších alifatických kyselin, tzv. olovnatého mýdla), jako činidlo v analytické chemii, při výrobě kosmetických prostředků a parfémů a v medicíně (max. denní dávka 0,1 g).

[editovat] Historické použití

Ve středověku na počátku novověku se v silných dávkách (řádově gramy) používal k léčbě pohlavních chorob a déletrvajících průjmů. To vedlo v řadě případů k chronickým otravám olovem u pacientů, ovšem často až po předchozím zlepšení a po tak dlouhé době, že si jej tehdejší lékaři a léčitelé nedokázali s těmito příznaky spojit. Ještě poměrně nedávno se používal k léčbě průjmu ve veterinární praxi u dobytka.

[editovat] Toxicita

Smrtící dávka pro člověka se udává obvykle 20–30 g; existují však údaje o úmrtí po podání již 5 g. Každopádně dlouhodobější konzumace dávek v řádu gramů vede k chronické otravě olovem. U laboratorních krys byla stanovena smrtelná dávka LD50 4665 mg/kg při podání v potravě, resp. 200 mg/kg při injekční aplikaci do dutiny břišní (intraperitoneálně).

Má silné abortivní a teratogenní účinky. Jako u všech rozpustných solí dvojmocného olova byla i u této látky prokázána na laboratorních zvířatech také karcinogenicita.

[editovat] Zajímavosti

Ve starověku v Římě vyráběný sirup sapa, používaný k výrobě populárních sladkých vín, obsahoval díky výrobním postupům vysoký obsah olověného cukru a předpokládá se, že stojí za úmrtím řady významných římských osobností.

Na otravu sladkým olovem patrně zemřel papež Klement II.; těžko ale říci, zda šlo o travičství, nebo o nežádoucí důsledek léčby.

[editovat] Související články

• olovo
• otrava olovem
• kyselina octová

[editovat] Externí zdroje

• Stručné informace