Obratel
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Obratel (lat. vertebra, -ae, gr. spondylus) je kost, která tvoří základní stavební a funkční jednotku páteře (lat. columna vertebralis).
Obsah |
[editovat] Stavba obratlů
Typický obratel můžeme anatomicky i funkčně rozdělit na tři části:
- tělo obratle (lat. corpus vertebrae),
- oblouk obratle (lat. arcus vertebrae),
- výběžky obratle (lat. processus vertebrae).
[editovat] Tělo obratle
Tělo je uložené vpředu a je nosnou částí. Směrem nahoru a dolů končí rovnou plochou (lat. facies intervertebralis), na kterou se připojuje meziobratlová ploténka (lat. discus intervertebralis). Tělo obratle je vyplněno spongiózou a červenou kostní dření.
[editovat] Oblouk obratle
Jeho hlavní funkcí je ochrana míchy.
Spojením těla s obloukem je vytvořený otvor (lat. foramen vertebrale). Otvory všech obratlů pod sebou, spolu se zadními plochami meziobratlových plotének a s vazy vytvářejí páteřní kanál (lat. canalis vertebralis).
[editovat] Výběžky obratle
Výbežky vystupují z oblouku obratle a slouží ke spojení obratlů.
- Kloubní výběžky (lat. processus articulares) jsou párové, dolní (inferiores) a horní (superiores). Vystupují na začátku obloukové destičky, hned za nožičkou oblouku.
- Příčné výběžky (lat. processus transversi) jsou též párové.
- Trnový výběžek (lat. processus spinosus) je nepárový, vybíhá směrem dozadu. Je možné jej ho nahmatat pod kůží. Spolu s příčnými výbežky je místem svalových úponů.
[editovat] Osifikace obratlů
Osifikace obratlů začíná od 3. měsíce nitroděložního vývoje v dolních hrudních obratlech a postupně se přidávají další obratle směrem nahoru i dolů. Začíná ve dvou osifikačných centrech v oblouku a jednom v těle obratle. Z jader oblouku osifikují i výběžky, výjimkou jsou ty, které jsou původem rudimentarní žebra. Chrupavky mezi jádry tvoří růstové zóny obratle. Oblouk obratle se spojuje osifikačně v oblasti processus spinosus v 1. roce života. Oblouk se spojí s tělem mezi 3. - 8. rokem.
[editovat] Rozdíly v obratlech
Každá část páteře má specifický tvar obratlů. Rozeznávame:
- 7 krčních obratlů (lat. vertebrae cervicales)
- 12 hrudních obratlů (lat. vertebrae thoracicae)
- 5 bederních obratlů (lat. vertebrae lumbales)
- 5 krížových obratlů (lat. vertebrae sacrales), které jsou srostlé a tvoří křížovou kost (lat. os sacrum)
- 4 až 5 kostrčních obratlů (lat. vertebrae coccygeae) srostlých do kostrční kosti (lat. os coccygeum)
[editovat] Krční obratle - vertebrae cervicales (C1 - C7)
Krční obratle jsou označované zkratkou C1 - C7. První dva krční obratle (C1 a C2) umožňují pohyb hlavy, a proto se od ostatních odlišují. Nosič (C1, lat. atlas)umožňuje kývavé pohyby hlavy. Nemá tělo, má prstencový tvar a dvě kloubní plošky, které slouží ke spojení s lebkou. Čepovec (C2, lat. axis) je přizpůsobený k otáčení hlavy podél svislé osy . Má zub, kolem kterého se otáčí atlas. Spojení 1.a 2. obratle ==> otáčení hlavy. Jejich trnový výběžek je vidličnatě větvený
[editovat] Hrudní obratle - vertebrae thoracicae
Ke každému z nich je připojen jeden pár žeber. Trnové výbežky jsou šikmo dolů.
[editovat] Bederní obratle - vertebrae lumbales
Jsou největší.
