Občanský zákoník
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Občanský zákoník je základní zákon upravující oblast soukromého práva hmotného. Je jedním z nejdůležitějších právních předpisů každého právního řádu. Jeho doplňkem v oblasti soukromého práva procesního je občanský soudní řád.
Přestože byly postupně přijímány další kodexy, upravující podrobněji další dílčí odvětví soukromého práva, zejména obchodní zákoník, zákoník práce a zákon o rodině, občanský zákoník zůstává i pro tato odvětví subsidiárním předpisem, jehož právní normy se uplatní v případě, že zvláštní úprava o dané věci mlčí. Některá obecná ustanovení občanského zákoníku (např. pravidla pro počítání času) nacházejí místo i v právu veřejném.
[editovat] Historie
Myšlenka upravit celý korpus práva uceleným souborem zákonů je velmi stará (viz např. Corpus iuris civilis císaře Justiniana ze 6. století), účelného naplnění došla však až pod vlivem idejí osvícenství počátkem 19. století.
Prvním (a ve znění novel dodnes platným) občanským zákoníkem z tohoto období je francouzský napoleonský Code civil français (zvaný též Code Napoléon) z roku 1804.
Tento zákoník inspiroval přijímání obdobných legislativních děl v dalších evropských zemích. Pro české země má velký význam rakouský Všeobecný zákoník občanský (Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch, zkratka ABGB) z roku 1811, jenž na našem území platil do roku 1950 (a v části věnované pracovnímu právu až do poloviny 60. let). Na území Rakouska platí ABGB dodnes.
Legislativně o něco méně úspěšný je - rovněž dodnes platný - obsáhlý občanský zákoník německý (Bürgerliches Gesetzbuch, zkratka BGB) z roku 1896, jemuž je vytýkána přílišná složitost a obtížná srozumitelnost.
Snaha po komplexní kodifikaci soukromého práva se naopak vyhnula zemím angloamerické právní kultury, protože je právo tvořeno na základě precedentů (case law) a vznik rozsáhlých kodexů nemá tradici.
[editovat] Právní odvětví upravená v občanském zákoníku
Platný občanský zákoník z roku 1964, jenž prošel počátkem 90. let rozsáhlou novelizací, je pokládán za provizorní, z mnoha hledisek nevyhovující právní předpis; snahy po nové právní úpravě však doposud nedošly naplnění, neboť odborná veřejnost se nedokáže shodnout na tom, zda vyjít z tradičního modelu ABGB (takový návrh zpracoval na Právnické fakultě Západočeské university v Plzni tým pod vedením Karla Eliáše, nebo zachovat kontinuitu se zažitou, byť nevyhovující úpravou stávající.
Na rozdíl od původních občanských kodexů, které si daly za cíl pojmout veškeré soukromé právo, neobsahuje dnešní občanský zákoník úpravu obchodních vztahů (tu přenechal obchodnímu zákoníku z roku 1991), rodinné právo (zákon o rodině z roku 1963), pracovní právo (zákoník práce z roku 1965 a 2006), spolkové právo (zákon o sdružování občanů z roku 1990), nadační právo (zákon o nadacích a nadačních fondech z roku 1997) ani úpravu svěřenství (trustů), jejichž vznik český právní řád neumožňuje.
Dnešní občanský zákoník se člení na obecnou část, v níž jsou obsažena nejobecnější ustanovení (např. o počítání času nebo o právních úkonech) a dále vymezení subjektů práv, fyzických a právnických osob, a na část zvláštní, která se dále dělí na výklad o věcných právech a o právech závazkových. Zvláštní postavení má úprava dědického práva.
