Všeobecný zákoník občanský
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisuje stránka Vzhled a styl, konkrétní problémy tohoto článku mohou být specifikovány na diskusní stránce.
Všeobecný zákoník občanský (německy Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch für die gesammten Deutschen Erbländer der Österreichischen Monarchie , zkratka ABGB) byl základem občanského práva v habsburské monarchii po celé 19. století až do jejího zániku. Všeobecný občanský zákoník byl vyhlášen 1. června 1811 patentem císaře Františka I. čís. 946 Sb.z.s. s platností pro všechny neuherské země císařství. Na českém území byl platným právem až do vydání nového občanskoprávního kodexu.
Zákoník vycházel nejen z tradic římského práva, ale především zohledňoval koncepci přirozeného práva.
Obsah |
[editovat] Členění zákoníku
- I. Úvod (§§ 1 – 14)
- II. Díl první: O právu osobním (§§ 15 – 284)
- III. Díl druhý: O právu k věcem (§§ 285 – 1341)
- IV. Díl třetí: O ustanoveních společných pro práva osobní a práva věcná (§§ 1342 – 1502)
[editovat] Úpravy a novelizace
Po roce 1848 docházelo k dílčím novelizacím tohoto předpisu zejména v oblasti práva vlastnického, směnečného, obchodního a stavebního, pro které nakonec byly vydány samostatné právní úpravy. Změnami ovšem procházelo i manželské právo, a to pod vlivem konkordátu uzavřeného s katolickou církví.
Pod vlivem nového německého občanského zákoníku, který vstoupil v platnost 1. ledna 1900, byla také v Rakousku r. 1904 jmenována komise pro přípravu nového občanskoprávního kodexu. Komise ovšem nebyla úspěšná, proto se přípravě návrhu začalo věnovat ministerstvo spravedlnosti. Svou osnovu zveřejnilo po přepracování parlamentním výborem v červenci 1907. Panská sněmovna několikrát upravovaný návrh přijala v prosinci 1912, v poslanecké sněmovně ale do začátku světové války nebyl projednán.
V průběhu světové války byly provedeny tři novelizace uskutečněné prostřednictvím císařských nařízení Františka Josefa I. Vliv německého občanského zákoníku projevil zejména u novelizace první a třetí.
První dílčí novela byla provedena císařským nařízením č. 276/1914 ř. z. ze dne 12. října 1914. Obsahovala 73 paragrafů a upravovala:
- lhůty k prohlášení za mrtvého (§ 1)
- podmínky způsobilosti žen ke svědectví (§ 3)
- péči o nezletilce v otcovské moci, péči o děti při rozvodu nebo rozloučení manželství a postavení nemanželských (§§ 4 – 20)
- poručenství (§§ 21 – 54)
- dědické právo (§§ 55 – 73)
Třetí dílčí novela byla provedena císařským nařízením č. 69/1916 ř. z. ze dne 19. března 1916. Skládala se z šesti oddílů o 202 paragrafech a upravovala:
- ustanovení o osobních právech (oddíl I.)
- popření manželského původu dítěte (oddíl II.)
- práva věcná (oddíl III.)
- právo dědické (oddíl IV.)
- právo obligační (oddíl V.)
- promlčení zákonné lhůty (oddíl VI.)
[editovat] ABGB v nástupnických státech po rozpadu Rakousko-Uherska
[editovat] Československo
ABGB byl do československého práva přijat zákonem 11/1918 Sb. zákonů a nařízení státu československého, známým jako recepční norma. Problém ovšem byl v tom, že byl recipován pouze pro české země (Čechy, Moravu a rakouské Slezsko), na Slovensku platilo zvykové uherské právo. S tímto právním dualismem v občasnkém právu Českoslovesnká republika neúpěšně bojovala po celou dobu své existence, ale nikdy se občanské právo pro území celého státu v období I. republiky sjednotit nepodařilo. Uspěla až Právnická dvouletka,po nástupu komunistické strany k moci, která během dvou let změnila veškerá dosavadní právo a ukončila právní dualizmus v Československu. ABGB byl několikrát novelizován (např. z něj v roce 1928 vypadla materie upravující osvojení). Na území českých zemí platil ABGB do 31. prosince 1950, kdy byl nahrazen tzv. středním občanským zákoníkem; po tomto datu zůstala z ABGB v platnosti pouze ustanovení týkající se služební smlouvy (§§ 1151-1164), která byla zrušena až zákoníkem práce z roku 1965.
[editovat] Jugoslávie
V Chorvatsku platil ABGB do roku 1946.
[editovat] Polsko
Na území Haliče platil ABGB do konce roku 1946.
[editovat] Litchtenštejnsko
Na území Lichtenštejsnka platí ABGB dodnes.
[editovat] Rakousko
V Rakousku platí ABGB dodnes. Asi tři čtvrtiny textu nebyly dotčeny žádnou z novel.
