Nosič hydroplánů

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Francouzský nosič hydroplánů La Foudre v roce 1912

Nosič hydroplánů je loď, která je speciálně vybavena pro provoz hydroplánů ze své paluby či hladiny moře. Nosiče hydroplánů byly vůbec první nosiče letadel, ještě před vznikem letadlových lodí. Jejich koncepce vznikla krátce před první světovou válkou.

[editovat] První kusy

První hydroplán byl postaven v roce 1910 a už v roce 1911 začalo francouzské námořnictvo provozovat první nosič hydroplánů, pojmenovaný La Foudre. La Foudre nesl své plovákové letouny v hangárech a před startem je spouštěl na hladinu pomocí jeřábu. V roce 1913 byla loď upravena tak, že na ní byla vytvořena 10 metrů dlouhá startovaní plocha přímo na palubě. Dalším raným nosičem hydroplánů byl anglický HMS Hermes, přestavěný ze starého křižníku a zařazený do Royal Navy v roce 1913.

Japonský nosič hydroplánů Wakamija v roce 1914

[editovat] První nasazení

Nosič hydroplánů japonského císařského námořnictva Wakamija, byl první lodí, která vyslala letoun k bojové akci. Stalo se to 5. září 1914 během bitvy o Tsingtao, kdy Wakamija plující v zátoce Kiaochow vysílala k náletům své čtyři letouny Maurice Farman, které bombardovaly cíle v německých pozicích a poškodily také německou minonosku. Nálety probíhaly až do německé kapitulace 6. listopadu 1914.

[editovat] Koncepce

Nosiče hydroplánů byly především upravené obchodní lodě a obvykle se nestavěly od počátku pro tento účel. Měly hangáry pro uskladnění a údržbu letadel, ale neměly letovou palubu, ze které by letouny mohly operovat. Na palubě měly pouze katapulty, umožňující vzlet letounů přímo z paluby lodě. Většinou vzlétaly a přistávaly na mořské hladině, ze které je dopravoval jeřáb. Jak se letouny postupně vyvíjely, ukázal se být provoz pouze hydroplánů nevýhodou. Letouny mohli létat jen za klidného moře a po přistání loď musela pokaždé zastavit, aby mohla vzít letoun na palubu, což obvykle trvalo 20 minut. Nosiče hydroplánů, kryté křižníky, proto obvykle operovaly přibližně 10 mil před hlavním bojovým svazem, aby se při provozu svých letounů příliš nevzdálily. Samotné hydroplány také měly díky těžkým plovákům horší výkony, než klasické pozemní letouny. Už během první světové války se ukázalo, že letadlové lodě jsou užitečnějším a hodnotnějším bojovým prostředkem, přestože ještě řadu let byly možnosti letounů v námořní bitvě podceňovány a mořím stále vládly lodě vybavené silnými děly.

Francouzský nosič hydroplánů Commandant Teste

Japonský nosič hydroplánů Čitose

[editovat] Meziválečné období

V meziválečné době se rozšířilo používání hydroplánů na bitevních lodích a křižnících, ze kterých startovaly pomocí katapultů. Přesto několik námořnictev (španělská Dédalo či italská Guiseppe Miraglia), které často nebyly schopné pořídit si klasickou letadlovou loď, zařadilo nosiče hydroplánů do svých svazů. Plnily zde především průzkumné úkoly.

[editovat] Druhá světová válka

Během druhé světové války, především US Navy a Japonské císařské námořnictvo používaly řadu nosičů hydroplánů jako podpůrných lodí. Obvykle však nenesly katapulty a provozovaly své letouny z přístavů a ne volného moře. Jejich letouny obvykle prováděly dálkový průzkum a díky nosičům hydroplánů nebylo nutné nákladně stavět nová letiště. S koncem války však byla koncepce nosičů hydroplánů již zastaralá. Většina byla urychleně vyřazena ze služby a jen některé sloužili ještě počátkem 50. let, kdy byly sešrotovány, nebo přestavěny k jinému účelu.