Megatsunami

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Megatsunami je naprosto zničující oceánská vlna. Od „klasické“ tsunami se liší svojí velikostí a zasaženým územím.

Megatsunami má i na moři charakter velké vlny. Normální tsunami je na moři téměř nerozpoznatelné, zatímco megatsunami je díky síle, která ji způsobila, viditelná na otevřeném moři a může dosahovat výšky kolem 50 metrů. Po přiblížení k pevnině narůstá do výšky přesahující 40 a někdy i 100 metrů.

[editovat] Vznik megatsunami

Hlavní příčinou vzniku megatsunami jsou pády meteoritů nebo masivní sesuvy půdy, kde se vlna nemůže šířit do všech směrů. Megatsunami mají tím pádem oproti tsunami, způsobeným obvykle seismickou aktivitou, lokálnější účinky. Není ale vyloučen ani vznik megatsunami razantním výbuchem podmořské sopky.

[editovat] Známé megatsunami

O megatsunami geologové poprvé spekulovali v roce 1953, když na Aljašce, objevili známky neobvykle velkých vln v zátoce Lituya, do níž ústí Crillon inlet – 220 metrů dlouhý fjord s ústím širokým pouhých deset metrů. 9. července 1958 tam pak zemětřesení o síle 8,3 Richterovy škály způsobilo vlny, které zasáhly do výšky 516 metrů nad obvyklou hladinu moře.

V roce 1963 se v Itálii při naplňování přehrady Vajont sesulo 270 milionů kubíků půdy ze svahu hory Monte Toc. Vzniklá vlna o výšce 100 m zničila několik blízkých vesnic, zemřely téměř dva tisíce lidí.

Z geologických stop plyne, že výskyt megatsunami je řídký, ale vzhledem ke své síle jsou značně devastující. Jako v případě zátoky Lituya ovšem zpravidla zasahují jen omezené území. Poslední známá megatsunami velkého dosahu vznikla před asi čtyřmi tisíci lety na ostrově Réunion východně od Madagaskaru.