Max Dvořák
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Max Dvořák (4. června 1874, Roudnice nad Labem – 8. února 1921, Hrušovany nad Jevišovkou poblíž Znojma) byl významný, ve Vídni působící historik umění, příslušník tzv. Vídeňské školy dějin umění narozený v Čechách. Žák a později asistent Franze Wickhoffa. Jeho blízkým přítelem byl historik Josef Šusta. Na základě Dvořákových teorií a výzkumu působil při obnovách historických staveb např. významný český architekt Kamil Hilbert. Dvořák působil dlouhou dobu jako profesor dějin umění na Vídeňské univerzitě. Nepochybně nejvýznamnější český historik umění vůbec. Svá díla psal německy, ale jeho mateřským jazykem byla čeština, kterou hovořil až do konce života.
[editovat] Dílo
- Katechismus der Denkmalpflege (1916) (česky Katechismus památkové péče (1992))
- Idealismus und Naturalismus in der gothischen Skulptur und Malerei (1918)
- Das Rätsel der Kunst der Brüder van Eyck (1904)
- Kunstgeschichte als Geistesgeschichte (1924) (česky: Dějiny umění jako projev ducha (1936))
- Geschichte der italienischen Kunst im Zeitalter der Renaissance, 2 Vol. (1927-28) (česky: Italské umění (1946))
- Gesammelte Aufsätze (1929)
[editovat] Související články
- Franz Wickhoff
- Alois Riegl
- Fritz Saxl
[editovat] Externí odkazy v angličtině
- AEIOU – krátký popis, fotografie
