Lodní šroub
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Lodní šroub je součást lodí, která svým rotačním pohybem vytváří sílu, která loď pohání.
Funguje na podobném principu jako vrtule. První ručně poháněné šrouby pro pohon své ponorky „Želva“ použil již v roce 1775 David Bushnell. Pohon lodě pomocí parního stroje a šroubu vlastní konstrukce si nechal patentovat český vynálezce Josef Ressel v roce 1827. Během druhé poloviny 19. století pak lodě poháněné lodním šroubem postupně vytlačily kolesové parníky. A fungují dodnes.
Hlavním důvodem přechodu od koles k lodnímu šroubu byla větší účinost lodního šroubu.
Použití lodního šroubu místo koles také vedlo k odstranění negativního vlivu příčného naklánění lodi, například při velkých vlnách. Příčným nakláněním lodi se mohla kolesa krátkodobě dostat nad hladinu, což vedlo ke snížení účinnosti pohonu a k ovlivnění směru jízdy lodi.
