Kosa
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kosa je zemědělský nástroj určený k obouručnímu sekání a řezání resp. pokosu travin (výroba sena, senoseč) či ke sklizni obilí (žních či žatvě). Člověk pracující s kosou se nazývá sekáč nebo také zastarale žnec.
Kovová podlouhlá čepel je vyrobena z plechu a tvoří vlastní pracovní nástroj, nazývaný kosa. Nástroj je mírně ohnutý dovnitř a je broušen vždy na vnitřní straně oblouku. Kosa je dále opatřena speciální násadou, která se nazývá kosiště. Kosiště bývá přibližně 170 cm dlouhé a bývá opatřeno jedním nebo dvěma držadly. Čepel bývá dlouhá přibližně 60 až 80 cm. Při správném držení nástroje je čepel takřka rovnoběžná se zemí. Při práci jakoby klouže kruhovým pohybem téměř celou svojí plochou po jejím povrchu a rostliny tak více podřezává než přímo seče. Kosiště může být dřevěné, kovové nebo i z umělé hmoty. Kosa na kosišti může být uchycena zvláštním šroubovým držákem, který se nazývá kosiřník. Rovina plochy u kosy není vzhledem ke kosišti zcela rovnoběžná, obě části svírají úhel okolo 22 stupňů. Sekáč drží kosu oběma rukama za držadla (pokud horní držadlo není, pal přímo za kosiště) a kruhovým pohybem celého těla a rukou postupně podžíná rostliny. Nejlépe se sečou rostliny mokré či vlhké (z tohoto důvodu se kosa používala zejména po dešti či za rosy).
K naostření kosy se používá hrubý brousek. Před tím se ale ostří tváří za studena naklepáváním. Naklepává se kladívkem na malé speciální kovové podložce, která se nazývá babka).
Zvuk při naklepávání kosy vzdáleně připomíná drkotání zubů v chladu, proto se vžil slangový frazeologizmus „klepat kosu“ vyjadřující drkot zubů z důvodu chladu a od něj odvozený obecný slangový termín „kosa“ pro chlad.
Kosa určená ke sklizni obilí při žních bývá navíc vybavena na kosišti rámem, který zajišťuje padání klasů do řad. To usnadňovalo vázání obilí snopů.
Kosa vytlačila při sklizni dříve používaný srp, protože je mnohem efektivnější. Zůstala prakticky jediným nástrojem pro sklizeň obilí až do začátku 20. století. Dnes se ale kosa používá jen zřídka. Byla nahrazena mechanickými zařízeními, jako byla a je zemědělská i domácí sekačka na trávu (tento stroj je také někdy lidově nazýván termínem „motorová kosa“), dále pak samovazný zemědělský stroj pro sklizeň obilí (neboli samovaz), později též sklízecí mlátička neboli kombajn pro sklizeň obilí - tedy obilní kombajn.
Kosa bývá často spojována s mýty. Mýtická postava Smrti zahalená v černé kápi (Smrtka, Smrťák, Smrť, Zubatá) je nejčastěji zobrazována s kosou, což má zřejmě původ v křesťanské tradici jakož interpretace nástroje ke sklizni duší.
Kosa v minulosti občas sloužila také coby jednoduchá sečná zbraň, zejména v době selských bouří nebo za husitských válek. Zbraně tvarem velmi podobné dnešním kosám se ale ve válkách používaly již ve starověku. Známé jsou například bojové vozy, ozbrojené čepelemi kos.
