Kendó

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Kendó (japonsky: 剣道 , anglicky: Kendo, cesta meče), je japonské umění boje s mečem. Kendó vzniklo syntézou z několika starých škol boje s mečem Kendžucu postupně během konce 19. a začátku 20. století.

Cvičení Kendó bychom mohli rozdělit do dvou oblastí – Šinaj Kendó, tedy plnokontaktní cvičení s cvičným mečem šínajem a ochrannou výstrojí bógu a Kendó kata, tedy nácvik boje pomocí předem daných sestav pohybů za použití pravých nebo dřevěných mečů. V Kendó se taky se také pořádají zápasy.

Obsah 1 Cíl Kendó 2 Trénink Kendó 3 Historie Kendó 4 Vybaveni 5 Zápas Kendó 6 Stupně v Kendó 7 Kendo kata 8 Zakladni principy Kendo 9 Kendó ve světě 10 Externí odkazy

[editovat] Cíl Kendó

Cílem Kendó je formovaní lidského charakteru prostřednictvím aplikace principů Katana (japonského meče)

Cílem Kendó je

Formovat mysl a tělo,
zušlechťovat silného ducha
a správným a přesným cvičením
usilovat o zdokonalení se v umění kendó,
ctít lidskou laskavost a čest,
stýkat se s ostatními s upřímností a
vždy usilovat o zušlechtění sebe sama.
Takto bude člověk schopen
milovat svou zemi a společnost,
přispět k rozvoji kultury a
napomoci míru a štěstí mezi všemi lidmi

– Koncept a cíle Kendó, Celojaponská federace Kendó, 1975

[editovat] Trénink Kendó

Obvyklý trénink obsahuje Kendó kata (viz níže) a plnokotnaktní cvičení Šinaj Kendó.

Trénink se šinajem a pomocí ochranné výstroje zabírá ve výcviku většinu času. Se šinajem se cvičí suburi (nácvik sekání bez soupeře), základní seky a body se soupeřem ve dvojicích, různé tréninkové drily, jako třeba sekvence útoků, útočné a obranné techniky a ve finále pak vlastní volný boj - rozlišujeme hikitate-geiko, pokročilý vs začátečník (učitel vs žák), kdy se pokročilý snaží vést a učit žáka a gokaku-geiko mezi stejně pokročilými.

[editovat] Historie Kendó

Jeho počátky sahají do 12. století, kdy v Japonsku vznikla kasta bojovníků – samurajů. Umění boje s mečem pro samuraje bylo privilegiem, ctností i podmínkou k přežití. Boj s mečem se nazýval Kendžucu (doslova „umění meče“). Samurajové jej cvičili od ranného dětství po celý svůj život, u tehdejších mistrů se snažili dosáhnout dokonalosti své techniky. Samurajové cvičili pomocí dřevěných nebo skutečných mečů, ale takový trénink byl ale nebezpečný a neumožňoval vedení seku, nebo bodu na plný kontakt. Po skončení období válek již nebylo tolik příležitostí k boji a někteří mistři začali mít názor, že pouhé cvičení kata (sestav) pro výcvik nestačí. Od zhruba 17. století se začala používat ochranná výstroj bógu a bambusový meč šinaj. Takto bylo možné provádět výcvik a simulovat souboj se skutečnými zbraněmi a na plný kontakt bez rizika zranění. V polovině 19. století se zdokonalila výzbroj a výstroj do současné podoby. Po svržení šógunátu a přechodu na moderní společnost dochází k úpadku a poklesu zájmu o staré školy. Vznikla potřeba vytvořit nové standardní bojové umění meče, které by se vyučovalo na základních a středních školách (a potažmo i v celé veřejnosti) a přispívalo tak k fyzickému i duševním rozvoji dětí i dospělých. Komise mistrů ze starých škol tak sjednotila různé styly a školy a v letech 1910 – 1912 vytvořila standardizované bojové umění Kendó, které se ve společnosti brzy stalo velmi populární. Veřejnost a později i celý svět tak mohl čerpat z duchovního odkazu dávných samurajů. Po druhé světové válce bylo poražené Japonsko pod správou spojenců, kteří zakázali cvičit bojová umění, neboť ta byla militaristickým režimem využívána k podněcování nacionalismu. Kendó tak bylo zakázáno provozovat. Místo něj byla na čas zavedena „sportifikovaná“ a v očích spojenecké administrativy „politicky přijatelná“ verze Šinaj-kjógi, což byl jakýsi mix Kendó a evropského sportovního šermu. V roce 1952 však byla ustanovena Všejaponská federace Kendó (Zen Nihon Kendó Remnei) a Kendó bylo obnoveno. Spojence se podařilo přesvědčit, že Kendó již není hrozbou pro společnost a naopak může být pro ni přínosem. Kendó bylo znovu zavedeno do škol a stalo se v Japonsku nejrozšířenějším bojovým uměním (spolu s Džudó a Sumó).

V České republice se Kendó cvičí od roku 1986.

[editovat] Vybaveni

V Kendó se používá především cvičný bambusový meč šinaj, který je složený ze 4 lamel pospojovaných koženými součástkami. Spolu se šinajem se používá ochranná výstroj bógu - Sestává se z přilby men, rukavic koté, chrániče trupu dó a chrániče boků taré. Na cvičení kata se používá též dřevěný meč bokken nebo skutečný ocelový meč. Kendisté jsou oblečení v kabátku keiko-gi a širokých kalhotách hakama nejčastěji tmavomodré barvy, někdy též bíle nebo černé.

[editovat] Zápas Kendó

Zápas v Kendó se nazývá šiai. Šiai probíhá v zápasišti šiai-džó, což je vymezený čtverec o hraně 9 – 11 metrů s vyznačeným středem a hranami. Bojovníci se snaží seknutím nebo bodnutím správnou formou zasáhnout soupeře a získat tak bod - ippon. Vítězí ten, kterému se podaří získat dva ippony, nebo po vypršení časového limitu vede o jeden ippon („1:0“).

Zápas řídí tři rozhodčí, hlavní šúšin a dva fukúšinové. Rozhodčí především dohlíží na správný průběh a dodržování pravidel, udělují napomenutí a uznávají platné zásahy a udělují ippony. Aby byl zásah v Kendó uznán jako platný musí být proveden na platné zásahové místo –

men (hlava) koté (předloktí) dó (trup) cuki (hrdlo).

Pouhý zásah však nestačí. Musí být proveden dostatečnou silou, doprovázen kiai (bojovým duchem), správným postojem (stabilním, pevným), použitím poslední třetiny čepele šinaje (monouči) s korektní orientací ostří a zanšinem, což je stav ostražitosti, především v okamžiku bezprostředně po provedeném zásahu. Platný zásah musí uznat nejméně dva ze tří rozhodčích.

[editovat] Stupně v Kendó

Začátkem dvacátého století se v Kendó začaly používat technické stupně. Označují jak technickou, tak i duševní vyspělost v Kendó. Rozlišujeme žákovské stupně kjú a mistrovské stupně dan. Tyto stupně nejsou nijak viditelně označené, jako je tomu např. u barevných pásků v džudó.

Postup je od šestého do prvního kjú a následně od prvního do osmého danu.

Zkoušky na kjú se obvykle skládají z předvedení zákládních prvků jako jsou postoje, práce nohou a seky. Na vyšší kjú též útočné a obranné techniky, šiai (zápas) a Kendó-kata. To vše hodnotí příslušná komise, složená podle pravidel ze zkušebních komisařů.

Zkoušky na dan se řídí pravidly mezinárodní federace Kendó. Udělují se stupně od prvního do osmého danu. Obvykle trvá 3 až 5 let cvičení před dosažením prvního danu. Zkoušky na dan se sestávají ze zápasu a Kendó-kata před zkouškovou komisí. U nižších stupňů též z písemného testu a u vyšších se píše esej na dané téma.

Kromě technických stupňů se používají též tituly šógó pro starší učitele. I na ně se skládají náročné zkoušky. Tituly jsou

Renši
Kjóši
Hanši

[editovat] Kendo kata

Nihon Kendó kata je cvičení ve dvojících, kde každý pohyb je předem daný. Je to simulovaný souboj, ve kterém jeden útočí - učidači a druhý se brání pomocí techniky a vítězí - šidači. Kata se cvičí za použití dřevěných mečů bokkenů případně se skutečnými meči.

Kata doplňuje cvičení se šinajem, kde je použití v některých případech odlišné než u skutečného meče. Pomocí kata bychom si měli uvědomit samotné základní principy boje s mečem a implementovat je do cvičení se šinajem.

V Kendó máme 7 kata se soubojem s dlouhými meči a 3 kata se soubojem s dlouhým mečem proti krátkému meči.

Od roku 2002 máme novou sadu kata, která se nazývá Bokutó ni joru Kendó kihon waza keikó hó, obsahuje 9 sestav se základními a vícenásobnými útoky a s útočnými a obrannými technikami.

[editovat] Zakladni principy Kendo

Rei
Kendó začíná a končí rei. Rei znamená pozdrav, v širším významu respekt a úcta (Reisecu). V Kendó se dodržuje jistá etiketa. Tato pravidla chování se snažíme respektovat. Respektujeme též svého učitele, ostatní při cvičení v dódžó a svého soupeře při zápase. Reisecu (slušnost, respekt, úcta) by mělo být aplikováno i v běžném životě mimo dódžó.

Kiai
Kiai je bojový duch (odvaha) a také výkřik v Kendó. Pomocí kiai se snažíme zkoncentrovat a zmobilizovat veškerou vnitřní energii při zápase a prostřednictvím kiai generujeme sílu k útoku, aby byl maximálně efektivní. Bojovník se nesmí nechat dostat pod vliv soupeřova kiai (nechat se zastrašit, vyvést z mentální rovnováhy). Pokud bude vaše kiai silné, bude mnohem snazší překonat soupeře a zasáhnout jej. Nejde o pouhé pokřikování na soupeře, je třeba zharmonizovat vaši sílu a mysl do úplného souzvuku. Důležité je také správné dýchání, do břicha, bránicí (tzv. kokjú tanden).

Střed a seme
Soupeři v základním postoji mají meče před sebou ve vertikální ose. Tento postoj se nazývá čúdan-no-kamae, střední postoj. Při zápase se bojovník snaží získat pro sebe střed pomocí pohybu šinajem nebo tělem. Ten, který nad svým soupeřem získá střed, je na půl cesty k úspěšnému zásahu – kdo střed prohraje, může prohrát celý souboj. Stejný princip platí i pro jiná kamae (postoje).

V mentální rovině znamená být ve středu mít mysl a tělo v harmonii, oprostit se od emocí, nesoustředit se na výhru nebo prohru. Je nutné zaútočit s plným odhodláním a sebevědomím.

Seme je tlak na soupeře, fyzický pomocí pohybu šinajem a/nebo tělem, kterým se snažíme soupeře rozhodit ze středu a dostat jej do pro nás výhodné pozice k zásahu (vytvoření si suki, otevření). Seme je také tlak psychický, vytvoření napětí, zastrašení.

Ki-ken-tai-iči
Doslova znamená energie, meč a tělo v harmonii v jednom okamžiku. Při útoku je potřeba použít všechny prvky – ki (energii, kiai, nasazení), meč (seknutí nebo bodnutí) a tělo (výpad, práce nohou a rukou). Aby byl útok efektivní, musí být vše v zkoordinováno v harmonii, nic nesmí zaostávat nebo chybět. Ki-ken-tai-iči také znamená spojení těla, mysli a zbraně v jeden celek, tak aby se meč stal částí těla a mysl byla v harmonii s tělem.

Ma-ai a načasování
Ma-ai v Kendó znamená vzdálenost mezi soupeři. Základní vzdálenost se nazývá issoku-ittó-no-maai. V této vzdálenosti jsme na hranici útoku a obrany – dokážeme krokem vpřed zasáhnout soupeře a krokem vzad uniknout jeho útoku. Odhad správné vzdálenosti je v zápase Kendó klíčový prvek. Je důležité být daleko od soupeře, ale zároveň si jej udržovat blízko. Budete-li mít špatnou ma-ai, nedokážete správně zasáhnout ani uniknout soupeřovu útoku. Je třeba odhadovat i soupeřovo ma-ai. Kroomě issoku-ittó-no-maai existuje též dlouhá vzdálenost tómaai (tóma) a krátká čikamaai (čikama) a pozice těsného kontaktu cubazeriai.

Načasování je velmi důležitý prvek při zápase Kendó. Vyčkejme na vhodný okamžik provedení útočné nebo obranné akce, proveďme ji v okamžiku kdy bude nejefektivnější. Pokud chceme zaútočit, neútočme bezhlavě, hledejme otevření, odkrytí, nebo si jej sami vytvořme.

Iči-gan ni-sóku san-tan ši-riki
Toto přísloví nám říká co je v Kendó důležité: napřed oči, pak nohy, pak odvaha a nakonec síla.

Mecuke
Mecuke je pohled a také oční kontakt – v Kendó se díváme soupeři do očí ale sledujeme jej celého a také sledujeme okolí zápasu. Cílem je vidět soupeře jako celek, ale zároveň vnímat i detaily, tak jako bychom sledovali vzdálenou horu, ale zároveň vnímali i jednotlivé stromy, co na ní rostou. V hlubším smyslu znamená mecuke sledovat skrz jeho oči i vnitřek soupeře, jeho mysl a odhalit tak jeho záměry.

Zanšin
Zanšin je stav ostražité mysli. V Kendó je důležitá maximální koncentrace, která nesmí polevit, neboť takové situace by mohl soupeř využít. V Kendó se pojem zanšin používá pro situaci těsně po provedeném výpadu, kdy bojovník musí zůstat ostražitý a být připraven útok opakovat, nebo se bránit soupeřovu protiútoku.

Strategie
Je plně na nakždém, jakou při zápase Kendó zvolí strategii. Je však důležité nějakou mít, nevrhat se do útoků bezhlavě „padni kam padni“. Je důležité číst styl soupeře a hledat jeho slabiny. Snažit se soupeře zmást, nebo vylákat, nebo dostat do výhodné situace. Nenechat jej odhalit slabiny a záměry.

[editovat] Kendó ve světě

Kendó je zastřešeno Mezinárodní federací Kendó (FIK, International Kendo Federation), která sdružuje Kendó organizace jednotlivých zemí. FIK také od roku 1970 pořádá každé tři roky Mistrovství světa v Kendó. Organizace Evropských zemí jsou sdružené v Evropské federací Kendó(EKF, European Kendo Federation), ta pořádá každý rok Mistrovství Evropy s přestávkou v roce konání Mistrovství světa. V České republice Kendó zastřešeno Českou federací Kendó .

[editovat] Externí odkazy

Související články obsahuje Portál Sport

• All Japan Kendo Federation (AJKF/ZNKR)
• International Kendo Federation (FIK)
• Česká federace Kendó (ČFK - sdružuje oddíly kendó, iaidó, džódó, naginatadó z České republiky)
• Kacubó Kenrikai (dódžó kendó v Praze)
• Sandómon (dódžó kendó v Praze)
• Kenyukan Praha (dódžó kendó, iaidó v Praze)
• Fudoshinkai (dódžó kendó, iaidó v Českých Budějovicích)
• Nozomi Dojo (dódžó kendó a iaidó v Hradci Králové)
• Tenšin Dódžó (dódžó kendó a iaidó ve Zlíně)
• Kagawa-kai Přerov (dódžó kendó a iaidó v Přerově)
• Nichibotsu-ryu (dódžó kendó a iaidó v Děčíně)