Jurij Vladimirovič Andropov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Jurij Vladimirovič Andropov (rusky Юрий Владимирович Андропов) (* 15. června 1914 - † 9. února 1984) byl sovětský politik a nejvyšší představitel Sovětského svazu a předseda prezídia Nejvyššího sovětu od 12. listopadu 1982 až do své smrti o šestnáct měsíců později.

[editovat] Život

Jurij Vladimirovič Andropov byl významný stranický a státní činitel KSSS a SSSR od konce 40.let do jeho smrti v únoru 1984. Působil ve významných funkcích v komsomolu a stranickém aparátu v Karelo-finské republice a ÚV KSSS. Po Stalinově smrti odešel do diplomatických služeb a působil jako velvyslanec v Maďarsku, kde pracoval i v období protikomunistického povstání v roce 1956. Jeho aktivita a vystupování během krize mu v očích N. S. Chruščova přinesly ovoce. Brzy se dostavilo povýšení do funkce vedoucího oddělení ÚV KSSS pro dohled a spolupráci s ostatními sovětskými satelity.

V roce 1962 byl vyzvednut mezi tajemníky ÚV a zařadil se mezi nové perspektvní Chruščovovy aparátčíky. Získal renomé znalce mezinárodních vztahů a ideologických otázek. V jeho oddělení ÚV se soustředil mozkový trust poradců, kteří si udrželi vliv na dění v SSSR až do dob M. S. Gorbačova.

Nástup L. I. Brežněva - M. A.Suslova (říjen 1964 ) byl pro Andropova ránou a zdálo se, že s jeho setrváním ve funkcích je konec. Andropov byl až přespříliš spojen s N. S. Chruščovem. Nicméně složité vztahy a rivality uvnitř kremelské věrchušky vedly ke sblížení s L. I. Brežněvem, který hledal spojence proti svým soupeřům (Šeljepin - Podgronyj - Kosygin).

V roce 1967 se podařilo Brežněvovi zbavit se nepohodlného šéfa KGB Semičasného. Novou hlavou KGB se stal J. V. Andropov , který zůstal v této funkci až jara 1982, kdy se znovu vrátil do funkce tajemníka ÚV KSSS.

Úpadek Brežněvovy osobnosti otvíral možnosti J. V. Andropova ucházet se o následnictví. Brežněv původně vyzvedával své favority A. P. Kirilenka (spolupracovník z Dněpropetrovska od třicátách let) a K. U. Černěnka (spolupracovník a asistent od padesátých let z Moldávie). Reálné šance se pro Andropova otevřely na jaře 1982. Po smrti M. A. Suslova zaujal post druhého tajemníka ÚV, převzal dohled nad ideologií a řízení sekretariátu ÚV.

Andropov byl zvolen generálním tajemníkem ÚV KSSS na plénárním zasedání 14. listopadu 1982 na návrh svého rivala Konstantina Ustinoviče Černěnka. Dělba moci však proběhla již dříve na jednání politbyra.

Zdravotní stav nového sovětského vůdce byl již velmi špatný, přesto se Andropov vrhl do práce a zahájil sérii reforem, které měly obnovit hospodářský růst, zvýšit produktivitu práce a vyřešit ekonomické potíže kolabujícího impéria. Pozornost věnoval boji s korupcí a zneužívání postavení uvnitř stranické nomenklatury. Do vedoucích funkcí vyzvedával mladší funkcionáře. Kolem Andropova se vytvořilo nové perspektvní vedení KSSS (Andropov, Romanov, Gorbačov , Alijev, Gromyko, Ustinov, Ryžkov, Ligačov, Solomencev a Vorotnikov), které však muselo stále počítat se silnými pozicemi konzervativců, kteří nechtěli narušovat status quo Brežněvovy epochy (Černěnko, Tichonov, Pelše, Grišin, Kunajev, Ščerbyckij, Zimjanin, Kapitonov, Rusakov).

Zásadním změnám však zabránila jeho smrt v únoru 1984 . Jeho nástupcem se stal konzervativní stoupenec Brežněvovského stylu Konstantin Ustinovič Černěnko .

[editovat] Seznam funkcí

• Vedoucí mezinárodního oddělení ÚV (dohled nad komunistickými stranami socialistického tábora) 1957 - 1967
• Tajemník ÚV - 1962 - 1967, 1982
• Předseda Státního výboru bezpečnosti (KGB) - 1967 - 1982
• Generální tajemník ÚV KSSS - listopad 1982 - únor 1984
• Předseda prezidia Nejvyššího sovětu SSSR - 1983 - 1984
• Kandidát politbyra 1967 - 1973, člen politbyra 1973 - 1984;

Tento biografický článek je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.