Josef Sudek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Josef Sudek

Význam:
Narození
Datum:	17. března 1896
Místo:	Kolín
Úmrtí
Datum:	15. září 1976
Místo:	Praha
Citát
Dám hodně na instinkt. Člověk ho nikdy nesmí otupit tím, že by chtěl vědět všechno. I kdyby se mu to nakrásně povedlo, ztratí instinkt a bude jenom všechno vědět.

Pamětní deska od S. Hanzíka na domě na Újezdě, v jehož dvoře měl Sudek svůj ateliér

Josef Sudek (* 17. března 1896 Kolín - 15. září 1976 Praha) patří společně s Františkem Drtikolem a Jaromírem Funkem k nejvýznamnějším českým fotografům období mezi první a druhou světovou válkou. Patří zároveň k výjimečným avantgardním fotografům v Evropě^[1].

Obsah

1 Život a dílo
- 1.1 Mládí
- 1.2 Poslední léta
2 Sudek jako inspirace
3 Sudkův ateliér na Újezdě (1927-1958)
4 Sudkova pracovna na Úvoze (1958-1976)
5 Bibliografie
6 Planetka
7 Zdroje
8 Externí odkazy

[editovat] Život a dílo

[editovat] Mládí

Josef Sudek se narodil 17. března 1896 v Kolíně otci Václavovi a matce Johanně ^[2]. O rok později (1897) se narodila jeho sestra Božena. Jeho otec, který byl malíř a dekoratér, umírá 1. ledna 1899 na zápal plic. Sudek začal základní studium na obecné škole v Nových Dvorech na obecné škole (1902-1908). Pak ho na dva roky přijímá Královská zemská škola řemeslnická v Kutné Hoře, aby se v červenci 1910 zapsal do tříletého učení u pražského knihaře Františka Jermanna, kde poprvé začíná fotografovat. Roku 1913 ukončil studium a získal tovaryšský list od Společenstva knihařů, kartonážníků, ozdobníků a pouzdrařů, se kterým nastupuje do zaměstnání knihaře v Nymburku.

Bylo krátce před začátkem první světové války, když Sudek rukuje do Žatce, vzápětí do Kadaně, kde se setkává s dalšími vojáky fotoamatéry. Na začátku roku 1916 sestavuje malé album 156 originálních záběrů Prahy na formátu 3,5 x 5 cm. V květnu 1916 byl Sudek během bojů na italské frontě zasažen granátem a přišel o pravou paži, kterou mu amputovali lékaři ve Štýrském Hradci. Z válečných let se dochovala tři alba s malými fotografiemi z vojenského života. Téměř deset let (1922–1927) žil na pražské Invalidovně, kde se na státní útraty rekvalifikoval na profesionálního fotografa. Zde vzniká cyklus Z Invalidovny (1922-7). V Kolíně se seznamuje s Jaromírem Funkem a fotografuje krajinu okolo Labe. Při členské výstavě v Českém klubu fotografů amatérů v Praze obdržel první cenu za krajinu. Poznává dílo Drahomíra Josefa Růžičky a nechá se ovlivnit praxí amerického puristického piktorialismu. Fotografuje portréty, žánry, pražskou architekturu a světelné nálady krajiny. V letech 1922–1924 studoval fotografii na Státní grafické škole ve třídě u profesora Karla Nováka, kde získá výuční list potřebný pro založení vlastní fotografické živnosti.

Po demonstrativním odchodu kvůli generačním rozporům z Českého klubu fotografů amatérů spoluzaložil s Jaromírem Funkem a Adolfem Schneebergem roku 1924 Českou fotografickou společnost^[3]. V letech 1927–1928 fotografoval dostavbu katedrály sv. Víta a k 10. výročí založení republiky vydal album 15 originálních fotografií. K tomuto období prohlásil: "Tam to začalo, tam jsem zažil zjevení." Mezi roky 1927–1936 pracoval pro nakladatelství Družstevní práce, kde pro Ladislava Sutnara fotografoval portréty, reklamu i reportáže v propagačním duchu funkcionalismu. Spolupracoval i s dalšími významnými časopisy své doby — např. Pestrým týdnem. V létě 1927 uzavírá smlouvu na užívání zahradního ateliéru na Újezdě, zakládá svou firmu a je vyhledávaným odborníkem na reklamu, portrét, architekturu a fotografování obrazů a plastik.

První samostatnou výstavu měl v Praze roku 1932 v Aventinské mansardě.

V období druhé světové války se jeho tvorba značně proměnila. Po ztrátě komerčních zakázek se zaměřil na fotografování ryze uměleckých snímků. Od roku 1940 přestal negativy zvětšovat a pracoval pouze technikou kontaktních otisků. Používal velkoformátové deskové kamery.

Sudek vyhledával osobnosti, se kterými mohl spolupracovat na nových projektech. Mezi jeho přátele patřil Ladislav Sutnar, designér podniku Družstevní práce, Emil Filla, kubistický malíř a člen spolku Mánes, jehož obrazy reprodukoval pro revue Volné směry. Básník Jaroslav Seifert Sudkovi psal básně a úvody ke knihám a také architekt Otto Rothmayer, pro kterého dokumentoval rekonstrukci Pražského hradu a který ozvláštnil Sudkovy fotografie speciálními adjustacemi. Josef Sudek působil jako mecenáš. Podporoval malíře Františka Tichého, Jana Bendu a Andreje Bělocvětova.

[editovat] Poslední léta

Po roce 1974 se Sudkova tvorba uzavírá, fotograf bilancuje své životní dílo a ze starších negativů pořizuje nové kontakty. Roku 1976 fotograf pořádá v Praze, Brně a v německých Cáchách tři souborné výstavy ke svým osmdesátinám^[4]. Josef Sudek umírá 15. září téhož roku. Nekrolog napsal budoucí laureát Nobelovy ceny za literaturu Jaroslav Seifert.

[editovat] Sudek jako inspirace

Již za svého života byl považován za významného světového fotografa. V jeho bohatém díle se objevily portréty, zátiší, krajiny a architektura. Jeho práce jsou ve světě uznávány pro svoji poetičnost, romantiku a průzračnou čistotu. Rozsáhlá tvorba zahrnuje řadu magicko-nostalgických cyklů. Jeho práce jsou ceněny i na světových aukcích. Sudkova pozůstalost, o kterou se stará Anna Fárová, čítá 7 000 položek, z toho je 21 660 pozitivů, 54 519 negativů a 618 výtvarných děl (obrazy, kresby, sochy, grafiky)^[5]. Dílem Josefa Sudka se inspirovalo mnoho fotografů, například Jan Reich, který po Sudkovi dokonce zdědil jeho kameru, Josef Koudelka se nechal inspirovat jeho konceptuálními panoramatickými snímky, Jan Svoboda, Pavel Hudec Ahasver a František Provazník pokračují v sudkových zátiší.

Časopis amatérského Svazu českých fotografů Dobré světlo o něm napsal: „Sudkova ruka byla neobyčejně velká – asi proto, že měl jen jednu a všechno s ní musel dělat“.

[editovat] Sudkův ateliér na Újezdě (1927-1958)

Josef Sudek získal ateliér od vinohradského fotografa Laubeho. Nejstarší dochovaná nájemní smlouva je z 1. června 1927. Budova byla dřevěná, do tvaru "L", hned vedle ateliéru s velkým proskleným oknem byla temná laboratoř se zvětšovacím přístrojem. V ateliéru Josef Sudek za druhé světové války vytvořil například cykly „Okno mého ateliéru“ (1940–1954), „Procházka po mé zahrádce“ (1944–1953), „Zahrada mého ateliéru“ (1950–1970) a „Zátiší na okně mého ateliéru“ (1950–1958). Ateliér sloužil jako místo pro setkávání se Sudkovými přáteli. Objekt po Sudkově smrti chátral, i když v něm pobývala Sudkova sestra Božena Sudková. V květnu 1985 objekt vyhořel. V červenci roku 2000 na podnět Anny Fárové se postavila replika zdevastované budovy a od září téhož roku objekt slouží veřejnosti jako muzeum a galerie^[6].

[editovat] Sudkova pracovna na Úvoze (1958-1976)

Od roku 1958 působil Josef Sudek v přízemí domu na Úvoze, kterou používal do své smrti. Dnes se v objektu nachází galerie Josefa Sudka^[7].

[editovat] Bibliografie

K významným publikacím poválečného období patří Katedrála svatého Víta v obrazech Josefa Sudka a zejména kniha panoramatických fotografií Praha panoramatická.

1922–1924 Praha, 10 náladových fotografií. Praha. (Signováno autorem).
1928 Svatý Vít. S předmluvou Jaroslava Durycha. Družstevní práce, Praha. (15 originálních fotografií autora, v nákladu 120 kopií, signováno a číslováno).
1929 Československo, Přírodní, umělecké a historické památky. Díl I. Praha. Typografie Slavoboj Tusar. Melantrich, Praha. (Včetně portfolia sedmi fotografií.)
1930 Orbis 1931. Orbis, Praha. (Kalendář 12 fotografií Prahy s fotomontáží na obálce).
1932 Kalendář Družstevní práce 1933. Družstevní práce, Praha. Czech Gallery Edition, No. VI. Hlubotisk Václav Neubert. (27 fotografií autora, vybral a seřadil Ladislav Sutnar).
1933 Josef Sudek – Vánoce 1933. Družstevní práce, Praha. Czech Gallery Edition, No. X. (12 pohlednic v obálce.)
1938 Novák, Arne. Praha barokní. František Borový. Praha. (České, francouzské a německé vydání. 18 fotografií studentů Státní grafické školy v Praze.)
1939 Zemský ráj to na pohled… Praha. Upravil Ivan Nedoma. (České a německé vydání. Kalendář na rok 1940 s 12 fotografiemi autora.)
1939 Praze 1939. Lis Knihomilův. Vol. 7. (Fotografie autora ze srpna 1938. 150 číslovaných výtisků, hlubotisk.)
1943 Wirth, Zdeněk: Pražské zahrady. Václav Poláček, Praha. (Fotografie Josefe Sudka a dalších).
1943 Moderní česká fotografie, Album deseti původních snímků. S textem Karla Teigeho. Národní práce Praha. (Originální fotografie Josefa Sudka, Josefa Ehma, Jaromíra Funkeho, Miroslava Háka a Karla Plicky. Náklad 50 kopií, číslováno.)
1944 Klášter v Břevnově. Václav Poláček. S texty O. J. Blažíčka, J. Čeřovského E. Pocha. (56 fotografií, z toho 29 od Josefa Sudka).
1945 Pražský kalendář 1946, Kulturní ztráty Prahy 1939-1945. S úvodem Zdeňka Wirtha. Václav Poláček, Praha. (52 fotografií včetně obálky.)
1946 Kubíček, Alois: Pražské paláce. Václav Poláček, Praha. (108 fotgrafií Josefa Sudka.)
1947 Sudek Josef: Magic in Stone. S texty Martin S. Briggse. Lincolns-Praeger Publishers, London. (113 fotgrafií Josefa Sudka. Shodné s druhým vydáním knihy Pražský hrad).
1947 Novák, Arne: Baroque Prague. František Borový, Praha. (2. angl. vyd., 4. české vyd. obsahuje 31 fotgrafií Josefa Sudka.)
1948 Wenig, Adolf, Sudek Josef: Náš Hrad. Praha. (2. vyd. Wenigova textu s 48 fotografiemi Josefa Sudka.)
1948 Sudek, Josef: Praha. Předmluva Arnošta Klíma. Text Vítězslav Nezval. Grafická úprava a obálka František Muzika. Svoboda, Praha. (128 fotografií Josefa Sudka).
1949 Toulky hudební Prahou. Orbis, Praha. (32 fotografií Josefa Sudka a dalších).
1956 Josef Sudek, Fotografie. Vybral a sestavil Josef Sudek. Text Lubomír Linhart a Jaroslav Seifert. SNKLHU, Praha. (232 fotografií).
1958 Denkstein, Vladimír, Drobná, Zoroslava, Kybalová, Jana: Lapidarium Národního musea. SNKLHU, Praha. (176 fotografií autora).
1958 Masaryková, Anna. Josef Mařatka. Obálka a vazba Vladimír Fuka. SNKLHU, Praha. (128 fotografií, 27 reprodukcí a 24 dokumentárních fotografií Josefa Sudka.)
1959 Sudek, Josef: Praha panoramatická. S básní Jaroslava Seiferta. Úprava a obálka Otto Rothmayer. SNKLHU, Praha. (284 panoramatických fotografií).
1959 Centrotex 1960. Centrotex, Praha. (Kalendář 14 panoramatických fotgrafií Josefa Sudka.)
1961 Pražské ateliéry. Nakladateství SČVU, Praha. (10 fotgrafií Josefa Sudka.)
1961 Sudek, Josef; Poche, Emanuel: Karlův most ve fotografii. Úvodní básně Jaroslav Seifert. SNKLHU, Praha. (160 fotografií Josefa Sudka).
1962 Josef Sudek. Úvod Jan Řezáč. Orbis, Praha. Edice Profily (12 pohlednic).
1963 Strnadel, Josef: Vyhnal jsem ovečky až na Javorníček… SPN, Praha. (22 fotografií J. S.)
1964 Sudek. Text Jan Řezáč. Váběr fotografií Jan Řezáč a Josef Prošek. Artia, Praha. (Text něm., angl. a fran., 95 fotografií J. S.).
1964 Berka, Čestmír: Emil Filla, Krajina českého Středohoří. SNKLHU, Praha. (5 fotografií J. S.)
1966 Durbaba, Oldřich, Budík, Jan. Hudební výchova. SPN, Praha. (Polsky vyd. Wychowanie Muzyczne, 1970).
1967 Bartovský, Václav: Bedřich Vaníček. Sedm úvah. Odeon, Praha. (reprodukce a fotografie J. S.)
1969 Sudek, Josef. Mostecko – Humboldtka. Text Emil Juliš a Dalibor Kozel. Dialog, Most. (11 panoramatických pohlednic.)
1971 Sudek, Josef: Janáček – Hukvaldy. Texty L. Janáčka, vybral Jaroslav Šeda. Supraphon, Praha. (Česky, něm. a angl., 124 fotgrafií).
1976 Josef Sudek. Předmluva Petr Tausk. Pressfoto, Praha. Edice světové fotogrfie Díl. 1. (13 fotografií).
1978 Bullaty, Sonja: Sudek. Předmluva Anna Fárová. Clarkson N. Potter, New York. (2. vyd. 1986, 76 fotgrafií).
1980 Josef Sudek. Profily z prací misrů československé fotografie 1. Text Petr Tausk, vybrali Josef Prošek, Petr Zora a Petr Tausk. Panorama, Praha. (18 fotografií).
1981 Nezval, Vítězslav: Pražský chodec. Fotografoval Josef Sudek. Doslov Jan Řezáč. Československý spisovatel, Praha. (32 fotgrafií).
1982 Kirsschner, Zdeněk. Josef Sudek, Výběr fototgrafií z celoživotního díla. Panorama, Praha. Edice Fotografie – osobnosti. (2. vyd. 1986, 157 fotografií).
1982 Josef Sudek – 10 Photographs 1940—1972. Vyd. Rudolf Kicken Gallery, Kolín n. R. Výběr a předmluva Anna Fárová. (Vyd. autorizováno Boženou Sudkovou a Annou Fárovou, 75 portfolií, v každém 10 nových otisků původních negativů.)
1982 Mrázková, Daniela; Remeš, Vladimír: Josef Sudek. Fotokino, Lipsko. (91 fotografií).
1982–1986 Josef Sudek, Cykly fotografií. Kurátor Zdeněk Kirschner. 5 výstav a katalogů v letech 1982-86 na zámku Kozel
1983 Fárová, Anna: Josef Sudek. Edition I Grandi fotografi. Fabbri, Milano. (57 fotografií.)
1984 Nezval, Vítězslav" Der Prager Spaziergänger. Volk und Welt, Berlín. (11 fotografií).
1985 Porter, Allan: Josef Sudek. Photothek. U. Baer, Zürich.
1990 Fárová, Anna: Josef Sudek, Poet of Prague. Aperture, New York. (Souběžné vyd. s nakl. Nathan - Francie, Murray - V. Británie, SGM Sigma Union - USA, Motta - Itálie).
1990 Fárová, Anna: Josef Sudek. Edition Photo Poche, Díl. 44, Centre Nationale de la Photographie, Paříž.
1992 Sudek, Josef: Praha panoramatická. S básní Jaroslava Seiferta. Doslov a autorův životopis Zdeněk Kirschner. Odeon, Praha. (284 panoramatických fotografií. 1. vyd. 1959, souběžné vyd. v angl., něm., fran., špaň. a ital. jazyce.)
1993 Kirschner, Zdeněk: Josef Sudek. Takjima Books, New York.
1994 Fárová, Anna: Josef Sudek. Les tirages pigmentaires 1947-54. Manfred Heiting, Cinubia Los Angeles. (Angl. vyd.: Josef Sudek. The Pigment Prints 1947-54. Něm. vyd.: Josef Sudek. Die Pigmentdrucke 1947-54, 73 fotografií.)
1994 Řezáč, Jan: Josef Sudek. Slovník místo paměti. Artfoto, Praha. (37 fotografií a texta Josefa Sudka).
1995 Fárová, Anna: Josef Sudek. Torst, Praha.
1996 Mrázková, Daniela; Remeš, Vladimír: A hudba hraje… Josef Sudek očima fotografů.. Praha.
1996 Boček, Jaroslav: Josef Sudek. Břeclav.
1996 Josef Sudek. Bibliofilie, Praha. (Album 18 fotografií.)
1998 Fárová, Anna: Josef Sudek. Kehayoff, München. (Něm. a angl. vyd.)

Tento článek potřebuje doplnit či upravit bibliografii, tj. literární citace (reference). Můžete Wikipedii pomoci tím, že na konec článku přidáte (resp. upravíte) sekci „Literatura“, kde uvedete knihy, ze kterých lze o daném tématu čerpat více informací. Ideální formát údajů naleznete v článku Citace, návod pak na příslušné dokumentační stránce k šabloně užívané pro citace. Přidávejte knihy s rozmyslem – jak do kvantity (aby bibliografie nebyla nepřiměřeně dlouhá), tak do kvality (přidávejte jen knihy, které dané téma skutečně postihují).

[editovat] Planetka

Český astronom Antonín Mrkos pojmenoval po Josefu Sudkovi jednu z planetek, které objevil v observatoři na Kleti. Stalo se tak 24. února 1987, planetce bylo přiděleno číslo (4176) Sudek ^[8]