Josef Proksch

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Josef Proksch
Význam:
Narození
Datum:	4. srpna 1749
Místo:	Liberec
Úmrtí
Datum:	20. prosince 1864
Místo:	Praha
Citát

Josef Proksch (4. srpna 1794, Liberec - 20. prosince 1864, Praha) byl významný český klavírní pedagog, klarinetista, pianista, varhaník, hudebním teoretik a skladatel. Byl známý zejména jako učitel B. Smetany a J. Holfelda.

[editovat] Životopis

Josef Proksch byl osobnost pozoruhodná. Tento od třinácti let úplně slepý syn chudého libereckého tkalce byl vychován v pražském ústavu pro nevidomé, kde se mu dostalo dobrého hudebního vzdělání. Jeho učitelem klavíru byl v té době v Praze známý Václav Koželuh.)

Kritickým pozorováním domácích a na svých cestách i cizích hudebních poměrů došel k názoru, že široký průměr hudebního vyučování nedává žákům spolehlivý základ všeobecného hudebního vzdělání a že všude vázne v téže bezcílovosti. To vede k pěstění hudby jen jako povrchní zábavy, k ukrácení dlouhé chvíle, nikoliv jako vážného prostředku k obohacení života a k zušlechtění lidské osobnosti.

Proksch učinil svým životním cílem nápravu těchto poměrů. Připravil se na ni důkladným studiem. Zajel dokonce do Německa (r. 1825), aby v Berlíně osobně poznal u Logiera jeho metodu klavírního vyučování, která tenkráte budila rozruch zejména spojením klavírního vyučování se základy harmonie, používáním hromadného vyučování a chiroplastu, přístroje, který měl udržovat ruku a prsty žáka ve správné poloze. Hromadné vyučování hře na klavír, které sice přináší některé výhody, ostatně snadno nahraditelné čtyrruční hrou, které však znemožňuje sluchovou kontrolu hry a individuální rozvoj jednotlivců, se později ukázalo jako omyl. Prokschova škola od něho ve svém vývoji upustila (Tohoto způsobu hromadného vyučování se prý ještě používalo i u Kurzova prvého pražského učitele J. Hogra, u něhož se krátce učil i A. Grunfeld), podobně jako od chiroplastu, této čistě mechanické, a proto bezcenné pomůcky, jakých starší pedagogika vynalezla celou řadu.

Jako učitel klavíru zabral Proksch do hloubky i šířky. O prohloubení všeobecného hudebního vzdělání svých žáků usiloval spojením klavírního vyučování se základy hudební theorie a harmonie, což prý bylo tenkráte v běžném vyučování novinkou. Do vyučování vnesl přesnost, důkladnost a pořádek; snažil se o vybudování systematického, promyšleného metodického postupu, který by pěstil hudební i technickou složku hry. Proto také vytvořil šestidílnou, velkou klavírní školu, která chce vést žáka od začátků až k nejvyšším stupňům; tato škola byla u nás používána po mnohá desetiletí (Pro její 6. díl napsal Smetana koncertní etudu Na břehu mořském). Prokschův ústav si kladl za úkol nejen výchovu pianistů, nýbrž i učitelů, dobře připravených na svou dráhu; skutečně z něho také vyšlo mnoho dobrých pedagogů, kteří pokračovali v tradici Prokschem založené.

Na rozdíl od Tomáška, obráceného spíše do minulosti a k doznívající pražské mozartovské tradici, representoval Proksch a jeho škola v pražském hudebním životě okolo poloviny 19. století pokrokový tábor svým zájmem o tehdy nový směr novoromantický. Díla jeho předních skladatelů, zejména Liszta, bývala často hrána na veřejných koncertech školy, a to často i díla orchestrální v úpravě pro čtyři i více rukou nebo pro více klavírů. jaký význam měl v době svého rozkvětu Prokschův ústav, vysvítá z toho, že jej při svých zájezdech do Prahy navštěvovali mnozí čelní skladatelé a výkonní umělci, např. Liszt, Klára Schumannová, Ant. Rubinštejn, Moscheles, Biilow a jiní. Z Prokschovy školy vyšlo mnoho dobrých hudebníků, pianistů, skladatelů i učitelů. Ovšem trvalé místo v našich dějinách bude mít Proksch především jako učitel Bedřicha Smetany. Dalšími jeho významnými žáky byli Jakub Virgil Holfeld a Josef Richard Rozkošný.

V posledních desetiletích 19. století pozvolna Prokschova škola ztrácela na významu a na její místo nastoupil Holfeld.

[editovat] Publikace

• Versuch einer rationellen Lehrmethode im Pianoforte-Spiel…, 1841-64
• Die Kunst des Ensembles im Pianoforte-Spiel, 1859

[editovat] Externí odkazy

• Dr.Zdeňka Böhmová-Zahradníčková: Vilém Kurz, SNKL n.p. Praha 1954
• U. Wagner, Das Wirken von Josef Proksch (1794-1864) für die Händel-Rezeption in Prag im 19. Jahrhundert in Gedenkschrift für Bernd Baselt, Halle (Saale) 1995