Josef Kožíšek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Josef Kožíšek (6. července 1861, Lužany u Přeštic – 6. července 1933, Úvaly u Prahy) byl český básník, učitel a esperantista.

Narodil se v rodině rolníka v Lužanech, gymnázium vystudoval v Plzni a učitelský ústav v Příbrami. Pak působil jako učitel či ředitel na řadě tehdejších obecných škol, mimo jiné v Měčíně a v Klecanech; v letech 1895 - 1918 byl řídícím učitelem v obecné škole v Zápech. Po první světové válce se stal ředitelem literárního oddělení Státního nakladatelství v Praze.

Jeho první verše byly určeny pro příbuzné a přátele jeho žáků a měly nahradit tak zvané „Malé gratulanty“. I další básně psal Kožíšek pro děti, jejichž svět zobrazoval, a stal se tak následovníkem Josefa Václava Sládka a předchůdcem Františka Hrubína. Prosté jsou i názvy jeho sbírek: Doma, Na sluníčku, Oku i srdéčku. První z nich vyšla v roce 1890, když už předtím autor publikoval v časopisech. Nejznámější je asi básnička Polámal se mraveneček. Celkem vydal dvanáct knih, kromě Poupat také čítanky Ráno a Studánka. Kožíšek je i autorem řady pedagogických článků zaměřených zejména na počátky čtení.