Josef Brož

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Tento článek nebo jeho část obsahuje informace, které nejsou ověřené. Jste-li s předmětem článku dostatečně seznámen, opravte, prosíme, nepřesnosti a doplňte prameny (literaturu apod.), které dokládají uvedená tvrzení.

Josef Brož (* 1965) je český publicista, novinář a kritik.

Studoval koncem 80. na let Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (FF UK) estetiku, divadelní a filmovou vědu. Podílel se na aktivitách Studentského tiskového a informačního centra (STIS), vydával na fakultě časopis Situace a přispíval do časopisu Kavárna A.F.F.A, který redigoval Martin Mejstřík. Ve Francii studoval na pařížské Sorbonne-Nouvelle, Paris III a Fakultě práva a politických věd Université de Bourgogne, Dijon/Paris (diplom DESS, kulturní politika).

[editovat] Novinařina

V průběhu 90. let působil jako redaktor kulturních oddělení, posléze také jako komentátor a zpravodaj v českých novinách (Denní Telegraf, Prostor, Český deník a týdeník, Lidové noviny), zároveň publikoval pravidelně kritiky, rozhovory a recenze v časopisu Ateliér. Spolupracoval také s Českým rozhlasem Praha (např. čtyřdílný cyklus o Evropské unii s názvem „Jedeme do Evropy“, 1995/96). Přispíval rovněž do francouzských médií: Libération, La Croix, RFI.

Před volbami v roce 1998 vydal knižní rozhovor s předsedou ČSSD Milošem Zemanem: Kdo je Miloš Zeman, nakladatel Petr Rybka, Praha 1998.

V letech 2000-2002 byl editorem ekonomických časopisů Development a Systémy logistiky, publikoval v rámci vydavatelské sítě agentury ATOZ.

V poslední době spolupracuje zejména s francouzskými a belgickými médii – např. FRANCE 3, TF1, RTBF. Svými komentáři a názory přispívá nyní nejčastěji do internetových Britských listů, Hospodářských novin a týdeníku Ekonom.

[editovat] Politika

K výročí 17. listopadu v roce 1999 spolupodepsal (společně s Igorem Chaunem, Martinem Mejstříkem, Vlastimilem Ježkem, Vratislavem Řehákem a Šimonem Pánkem) výzvu bývalých studentů „Děkujeme, odejděte!“, která se stavěla kriticky vůči opoziční smlouvě a zejména jejím dvěma představitelům: Miloši Zemanovi (ČSSD) a Václavu Klausovi (ODS).

Později se podílel na založení Sdružení Děkujeme, odejděte! (společně s Kateřinou Poslední, Petrem Kourou, Vojtěchem Pávem, Petrem Pechanem a dalšími), jejímž předsedou se stal v lednu 2002.

Od podzimu roku 2000 se účastnil diskusí (Monika Pajerová, Martin Mejstřík, Taťána Fischerová a jiní), jež vyústily o rok později, koncem října 2001, v založení politických stran Naděje a Cesta změny (CZ), jejímž předsedou se stal Jiří Lobkowicz. Za CZ pak kandidoval jako její regionální lídr na kandidátce do parlamentních voleb v červnu 2002.

Do konce roku 2004 byl místopředsedou Evropské demokratické strany, jejímž zakládajícím členem je právě Cesta změny. Na zakládajícím Kongresu strany v Bruselu (prosinec 2004) byl zvolen společně s evropskou poslankyní Marielle de Sarnez generálním sekretářem, místopředsedou se stal Jiří Lobkowicz.