Jokosuka B4Y
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Jokosuka B4Y1 | |
|---|---|
| Typ: | palubní torpédový bombardér |
| Výrobce: | Jokosuka |
| Konstruktér: | Sanae Kawasaki |
| První let: | 1935 [1] |
| Zaveden: | 1937[1] |
| Vyřazen: | 1943 |
| Hlavní uživatel: | Japonské císařské námořnictvo |
| Výroba: | 1935-1938 |
| Vyrobeno: | 205 |
Jokosuka B4Y1 byl japonský třímístný jednomotorový palubní bombardovací letoun dvouplošné koncepce. Letoun sloužil v letech 1936–1943 v japonském císařském námořnictvu. Ve službě nahradil bombardér Micubiši B2M. V době svého vyřazení to byl poslední palubní dvouplošník, který japonské námořnictvo provozovalo. Spojenci letounu přidělili označení Jean, zatímco japonské námořnictvo letoun označilo Námořní palubní útočný letoun typ 96 (japonsky: 九六式艦上攻撃機, Kjúroku šiki kandžó kógekiki).
Obsah |
[editovat] Vývoj
V roce 1932 japonské námořnictvo vydalo specifikace 7-Ši na stavbu nového palubního bombardéru. Do soutěže se přihlásily továrny Aiči, Micubiši a Nakadžima, které postavily po jednom prototypu. Žádný z nich ale nebyl přijat a v roce 1934 byla vyhlášena nová soutěž (podle specifikací 9-Ši) na výkonnější letoun, který už by nahradil zastaralý bombardér Jokosuka B3Y1. Osloveny byly firmy Micubiši, Nakadžima a Jokosuka. Jako nejlepší byl vyhodnocen prototyp B4Y1 firmy Jokosuka, který navrhl konstruktér Sanae Kawasaki. Nový letoun poprvé vzlétl na konci roku 1935. Typ byl považován za dočasné řešení, protože námořnictvo požadovalo torpédový bombardér s daleko vyššími výkony, srovnatelnými s jednoplošnou stíhačkou Micubiši A5M. Letoun byl klasicky uspořádaný dvouplošník s pevným podvozkem a celokovovou konstrukcí místy potaženou plátnem. Měl stejná křídla jako typ Kawaniši E7K. Posádka byla třímístná. Pilot seděl vpředu v otevřené kabině, zatímco navigátor a střelec seděly za ním v kryté kabině.
[editovat] Operační služba
Přestože byl B4Y1 především palubní bombardér, byl používán i z pozemních základen. Ze svých palub ho provozovaly letadlové lodě Akagi, Hóšó, Kaga, Rjúdžó, Sórjú a Unjó a několik pozemních jednotek. Typ ve službě nahradil jednoplošný letoun Nakadžima B5N Kate. Stalo se to v roce 1940. Od té doby až do roku 1943 letoun létal už jen z palub menších lodí Hóšó a Unjó.
B4Y1 byl nasazen v Čínsko-japonské válce a na počátku druhé světové války. V bitvě u Midway létalo 8 letounů B4Y1 z letadlové lodi Hóšó. Jeden z nich 5. června pořídil známý snímek hořící letadlové lodě Hirjú.
[editovat] Výroba
Vzhledem k tomu, že firma Jokosuka neměla vlastní výrobní závody, podělily se o sériovou výrobu B4Y konkurenční dodavatelé. Micubiši Džúkógjó vyrobila 135 kusů, Nakadžima Hikóki 37 kusů a Daidžúiči Kaigun Kókúšó (11. námořní arzenál) v Hiro 28 kusů.[1]
[editovat] Parametry
- Posádka: 3
- Délka: 10,15 m
- Royptí: 15,0 m
- Výška: 4,36 m
- Plocha křídla: 50 m²
- Prázdná hmotnost: 2 000 kg
- Nejvyšší vzletová hmotnost: 3 600 kg
- Pohon: 1× hvězdicový devítiválec Nakadžima Hikari-2, 626 kW (840 hp)
[editovat] Výkony
- Nejvyšší rychlost: 278 km/h
- Dolet: 1580 km
- Dostup: 6 000 m
- Stoupavost: 3,6 m/s
- Plošné zatížení: 72 kg/m²
[editovat] Výzbroj
- 1 x 7,7 mm pohyblivý kulomet
- 1x800 kg torpédo, nebo 500 kg pum
[editovat] Odkazy
[editovat] Reference
- ↑ a b c VEJŘÍK, Lubomír. Vzestup a pád orlů Nipponu - Prolog. 1. vyd. Cheb : Svět křídel, 1994. ISBN 80-85280-26-4. S. 39.
[editovat] Zdroje
- VEJŘÍK, Lubomír. Vzestup a pád orlů Nipponu - Prolog. 1. vyd. Cheb : Svět křídel, 1994. ISBN 80-85280-26-4. S. 38-40.
