Jaroslav Vlček (literární historik)
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jaroslav Vlček (22. ledna 1860 Banská Bystrica – 21. ledna 1930 Praha) byl český a slovenský literární historik.
Narodil se v Banské Bystrici v rodině českého gymnazijního profesora a slovenské matky. Brzy po jeho narození se rodina odstěhovala do Prahy, kde Vlček absolvoval základní školu. Po smrti otce (1870) se s matkou vrátil do Banské Bystrice a tam r. 1878 na gymnáziu odmaturoval.
Poté odešel studovat Filozofickou fakultu UK do Prahy. Stal se spoluzakladatelem a prvním předsedou studentského spolku Detvan.
V roce 1882 nastoupil na místo stredoškolského profesora v Brně.
Roku 1901 se stal členem Královské české společnosti nauk a profesorem na univerzitě.
Přispíval do mnoha časopisů, především literárními kritikami a literárněhistorickými pracemi (např. Světozor).
[editovat] Dílo
Jeho dílo je velmi ovlivněno pozitivismem.
- Literatura na Slovensku, její vznik, rozvoj, význam a úspěchy (1881),
- Přehled dějin literatury české (1885),
- Dejiny literatúry slovenskej (1890),
- Dějiny české literatury (1892-1921),
- První novočeská škola básnická (1896),
- Pavel Josef Šafařík (1896).
[editovat] Bibliografie
- PÍSKOVÁ, Milada: Jaroslav Vlček a česká literatura. Sborník prací Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě, A3, 2001, s. 54-57.
