Jan Zábrana

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Jan Zábrana (4. červen 1931 Herálec — 3. září 1984 Praha) byl český básník, prozaik a překladatel z ruštiny a angličtiny.

[editovat] Život

Po maturitě na humpoleckém gymnáziu nebyl vzhledem k politické perzekuci své rodiny přijat na filozofickou fakultu. Několik semestrů studoval na katolické bohoslovecké fakultě v Praze. Pak pracoval jako pomocný dělník.

[editovat] Tvorba

Od roku 1954 se věnoval literární práci jako překladatel z povolání. Zaměřil se zejména na ruskou, anglickou a americkou prózu a poezii a pro české čtenáře objevil četné pozoruhodné autory a hodnotná díla. Patří k nim například překlad básní předního ruského básníka Osipa Mandelštama. K řadě svých překladů připojil esejistické komentáře. Souborné vydání vyšlo pod titulem Potkat básníka (1989).

Vedle překladatelské činnosti se věnoval vlastní literární tvorbě, především poezii. Za svého života publikoval sbírky Utkvělé černé ikony (1965), Lynč (1968) a Stránky z deníku (1968), v nichž usiloval o spojení básnického civilismu s filozoficky laděnou subjektivní tvůrčí tóninou. Celé jeho básnické dílo bylo vydáno posmrtně v souborech Jistota nejhoršího (1991) a Básně (1993).

V 50. letech psal hrabalovsky laděné prózy (Sedm povídek, 1993). Později napsal spolu s Josefem Škvoreckým několik detektivek (Vražda v zastoupení, 1967) a dětskou knížku Táňa a dva pistolníci (1965). Sugestivní svědectví o své době, o svém životě, názorech a postojích podal v deníkových reflexích z let 1970-84, publikovaných posmrtně ve dvou svazcích pod titulem Celý život (1992).