Jan Vianney
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Svatý Jean Baptiste Marie Vianney (8. května, 1786, Dardilly, Francie - 4. srpna, 1859) byl francouzský diecézní kněz, dnes prohlášen za svatého a navíc patrona kněží v duchovní správě. Často je znám jako Farář z Arsu podle místa, kde působil. Stal se mezinárodně slavný pro svou kněžskou a pastýřskou práci ve své farnosti díky snaze ji a její okolí radikálně duchovně přetvořit.
Obsah |
[editovat] Narození a mládí
Narodil se v obci Dardilly ve Francii poblíž Lyonu a pracoval na farmě u rodičů - do svých 19 let, kdy začal studovat v kněžském semináři. Region Dardilly za Jean-Marieho mládí byl ve velkém náboženském otřesu a jeho rodina musela tajit svou katolickou víru. Byl pokřtěn jménem Jean, rodiče ho ihned po narození zasvětili ochraně Panny Marie, takže si později ke svému jménu přidal jméno Maria (odtud: Jan Maria Vianney). Doba vynucené vojenské služby v Napoleonově armádě byla pro něj překážkou pro studia. Ve škole se mu příliš nevedlo, ale na přímluvu generálního vikáře, který v něm rozpoznal jeho schopnosti, byl vysvěcen na kněze a poslán ke svému učiteli P. Balleyovi, na faru do Ecculy jako kaplan. Balley ale roku 1817 zemřel a na jeho místo nastoupil nový farář, nemající pro Vianneye příliš pochopení. Proto byl Vianney přemístěn jako farář na faru do vesnice Ars.
[editovat] Služba duším
V posledních letech svého života trávil ve zpovědnici až 16 hodin denně. Je doloženo, že měl jakýsi vhled do budoucích událostí. Podle jednoho životopisu za ním přišla dívka poradit se o vstupu do kláštera. Vianney jí řekl, aby do toho konkrétního kláštera nevstupovala, že ten bude do roka zavřen. A skutečně se tak stalo.
Vnímal potřebu vzdělávání dětí arsských rolníků. Založil proto přímo v Arsu dívčí školu, kterou svěřil řeholnicím a škola dostala jméno "La Providence" (Prozřetelnost). Zajímavé je, že na stavbě domu "La Providence" sám manuálně pracoval (jako přidavač). Staral se také o zvelebení a rozšíření farního kostela, který měl za jeho příchodu do Arsu podobu spíše větší kaple. Přistavěl k němu několik bočních kaplí a celkově jej rozšířil.
[editovat] Ďábelské útoky
Známé a doložené jsou i nevysvětlitelné jevy, jejihž dějištěm byla arsská fara. Jan Maria Vianney se pro svou obětavou službu duším stal terčem útoků ďábla. Sám uváděl, že byl po nocích "kýmsi" týrán, uváděl že jej "někdo" vláčel po podlaze za vlasy atd. Záhy poznal, že útoky jsou prudší, když měl druhý den k němu přijít ke zpovědi nějaký velký hříšník.
Proti těmto ďábelským zásahům se nejprve snažil bojovat ryze pozemskými prostředky. Pozval si na faru mladého muže, aby tam přes noc bděl s nabitou puškou. Po jediné noci mladík s hrůzou prohlásil že faru už nikdy hlídat nebude. Světec tedy začal bojovat se zlem sám. A to jak nejúčinněji mohl - modlitbou.
V posledních letech svého života měl od ataků klid a žil v míru a pokoji.
[editovat] Jako kazatel
Jan Maria Vianney nebyl zpočátku příliš dobrým kazatelem. Je dokumentováno, že kázání si psal a pak se text dlouze učil nazpaměť, ale někdy mu to bylo málo platné a uprostřed kázání zapomněl, jak by měl pokračovat a musel kázání přerušit. Tato doba je dobou, kdy měl kázání velice stručná. V pozdější době se ale vypracoval na velice známého kazatele, který již kázal spontánně a uměl posluchače zaujmout. Tehdy začala jeho kázání být velice dlouhá, prokládaná citáty z církevních otců a příklady ze života svatých. Když bylo třeba, neváhal používat velice silná slova. Česky zatím vyšly tři knížky překladů jeho kázání.
Některé citáty z kázání:
- Kázání o nečistotě (smilstvu)
Směle můžeme říct že právě tento proklatý hřích byl příčinou všech naštěstí vyvoleného lidu. Pohleďme na Davida, na Šalamouna, či na jiné biblické postavy. Co bylo původem pohany, která padla na jejich poddané? Což ne ta proklatá neřest? Ach, můj Bože, kolik duší ti vyrvává tento hřích. A kolik obětí přináší peklu (...) Ach, můj Bože, jak se křesťané vůbec mohou oddávat takovým nestydatostem! Kdyby se alespoň po těchto hrozných úpadcích utíkali k Bohu a prosili ho o odpuštění. A co si máme myslet o tom, že velká část lidí i přes spáchání tohoto hříchu žije pokojně a spěje k zatracení na věky?
- Kázání o lehkovážném posuzování bližních
Lidé obyčejně chyby zobecňují.Když vidí jednoho špatného člověka, hned odsuzují celý jeho rod. Najde se ve farnosti jeden zvrácený člověk a už se říká, že celá ves nestojí za nic. Stane se někdy, že někdo odepře almužnu žebrákovi. Můžeme říci, že je to lakomec, že má srdce z kamene a nemá nižádnou hodnotu? Víme, že koná krásné skutky milosrdenství, které Bůh zjeví až při posledním soudu? Drazí, nerozvážné soudy jsou v rozporu s láskou k bližnímu.
- Kázání o lásce k bližnímu
Na čem je založena láska k bližnímu? Za prvé: Přát bližnímu dobro. Za druhé: Pracovat pro jeho dobro při každé nabízející se příležitosti. Za třetí: Snášet a omlouvat chyby bližního. Na tom spočívá opravdová láska, bez které je nemožné najít milost u Boha a spásu své duše.
- Jednou také řekl
Člověk je tak velký, že mu nic na světě nemůže stačit, jen když se obrátí k Bohu, je spokojený.
[editovat] Závěr života
Jako duchovní vůdce mnohých měl mnoho práce, spal stále jen několik hodin denně a většinu dne zpovídal. Když zemřel, jeho tělo se nezačalo rozkládat, a dodnes je k vidění v celistvosti v kostele v Arsu na bočním oltáři v prosklené rakvi. Je uchováváno bez jakéhokoliv balzamování a konzervace.
[editovat] Zdroje
- Kniha A. Penny „Svědek Boží lásky“
- "Tak kázal Vianney" - soubor několika Vianneyových kázání, editoval P. Marek Dunda
- "I tak kázal Vianney" - další soubor Vianneyových kázání
- "Tak kázal Vianney o sv. zpovědi" - další soubor kázání
[editovat] Odkazy
- Stručný životopis sv. Jana Maria Vianneye
- Stránky poutního místa Ars (ve francouzštině)
- Jedno z Vianneyových kázání
