Jan Bervida
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ing. Jan Bervida (4. září 1893, Radkov (okres Tábor) - 26. ledna 1962, New York, USA) byl mezinárodně uznávaným leteckým odborníkem působící v předsednictvech mezinárodních organizací FAI, ICAN a ICAO. Významně se zasloužil o vybudování československého civilního letectví v letech 1927-1939 a poté 1945-48.
Obsah |
[editovat] Začátky
Po absolvování maturity na c. k. Státní česká reálce v Táboře v roce 1913 odešel do Prahy na studium ČVUT. V roce 1914 nastoupil coby „jednoroční dobrovolník“ na východní frontu v hodnosti kadet aspirant. Za bojů na východní frontě upadl 27. května 1915 do ruského zajetí[1]. Po vytvoření čs. legií vstoupil v roce 1918 do tohoto armádního útvaru, se kterým pak vojín a později starší ohněstrůjce vlaku Orlík podstoupil anabázi přes Vladivostok a USA do vlasti. Poté dostudoval ČVUT (obor strojnictví a letecká technika) a získal akademický titul „Ing.“ Pracoval v leteckých závodech ČKD - Letňany u Prahy a v roce 1925 se seznámil s Tomášem Baťou. Ing. Jan Bervida společně s vedením Baťova obuvnického koncernu viděli v civilním dopravním letectví budoucnost světa.
[editovat] Letiště v každém okresním městě
Netrvalo dlouho a k oběma vizionářům (Baťa-Bervida) se připojila další osobnost a sice nadaný československý diplomat Hugo Vavrečka (dědeček Václava Havla z matčiny strany). Tento „trojlístek“ byl doslova posedlý myšlenkou zakládat v každém okresním městě ČSR letiště a nebo alespoň upravovat k tomu hodící se travnaté plochy k přistávání dopravních letadel. Další revoluční myšlenkou v daném směru byla představa Ing. Bervidy o masovém vytváření tzv. „plachtařských aviačních klubů“ na celém území tehdejší ČSR. Inovační myšlenky Ing. Bervidy vedou Baťu a Vavrečku k tomu, že Bervida se musí dostat do vedení československého leteckého dopravního průmyslu.
[editovat] Ministerstvo veřejných prací
Koncem roku 1926 vede Tomáš Baťa intenzivní rozhovory s tehdejším ministrem veřejných prací, Ing. Václavem Roubíkem a začátkem roku 1927 s jeho pozdějším nástupcem Ludwigem Czechem. Dne 1. července 1927 nastupuje Ing. Bervida na Ministerstvo veřejných prací ve funkci „technického komisaře letecké výkonné služby“. Dne 20. srpna 1929 je jmenován „Vrchním ministerským komisařem ve výkonné službě ministra civilního dopravního letectva“ Šéfem československého civilního letectví zůstává do roku 1939.
[editovat] Tzv. Bervidova aktivní útočná obrana republiky
V době zvýšeného ohrožení ČSR, v roce 1938, byl jmenován armádním generálem v záloze[2]
Již předtím, v lednu 1937 předložil Ing. Bervida Ministerstvu obrany, pod vedením generála Jana Syrového, koncept tzv. Útočné obrany republiky. Pro nedostatek motorových výsadkových letadel, ve srovnání s nacistickým Německem, navrhoval Ing. Bervida použití speciálně upravených, vícesedadlových kluzáků, které by, např. v noci, mohly lehce uniknout bdělému oku protiletadlové obrany nepřítele, neboť na rozdíl od výsadkových motorových strojů byly bezhlučné. Ministerstvo obrany koncepci odmítlo, neboť pro ni nenašlo využití a obávalo se, že nepřítel by se kluzáků snadno zmocnil a použil je sám.
Podobnou koncepci mělo v téže době i Německo. V roce 1936 již existoval projekt a maketa devítimístného kluzáku DFS 230, který byl vyroben a zalétán v roce 1937 a první úspěšný výsadkový útok (40 kluzáků) provedl v květnu 1940.
Bervidovu strategii vojenských kluzáků předložil britskému válečnému letectvu šéf československé výzvědné služby, generál František Moravec, již začátkem 2. světové války. Britské velení použilo v průběhu války kluzáky ve větším počtu ve dvou obřích výsadkových operacích: vylodění v Normandii a operaci Market-Garden.
[editovat] Doba nesvobody 1939-45
Ing. Jan Bervida zůstal až do okupace ČSR v roce 1939 šéfem československého civilního letectví. Nacističtí okupanti jej, coby bývalého legionáře v Rusku, okamžitě suspenovali. Jeho nejbližší spolupracovník František Nečas (generální ředitel Československých aerolinií) byl dokonce popraven. Jan Bervida působil v letech 1939-45 jako profesor na na Střední průmyslové škole v Praze. V té době byl několikrát předvolán a vyslýchán gestapem. V posledních měsících války byl zatčen a obviněn ze spolupráce čs. londýnskou exilovou vládou. Skončením války v květnu 1945 již k připravovanému procesu nedošlo.
[editovat] Doba poválečná a emigrace
Po květnu 1945 se Ing. Jan Bervida opět dostává do funkce šéfa československého civilního letectví. Ministerstvo veřejných prací je nahrazeno Ministerstvem dopravy. Jeho služební titul zní: Náměstek ministra. Vedoucí sekce civilního letectví. Koncem roku 1947 ho prezident Beneš povolává k sobě s upozorněním, že má důvěrné zprávy od generála Moravce, že se Sověti připravují ho unést do Moskvy, aby se nedostal do rukou Američanů. Prezident doporučuje jeho okamžitou emigraci do Paříže. Posléze se však zjistí, že komunistický ministr vnitra, Nosek, zrušil platnost Bervidova cestovního pasu. Několik dní před únorem 1948, krátce po půlnoci přistává vrtulník 6. americké armády na hranicích mezi ČSR a Bavorskem, aby vyzvedl Ing. Bervidu i s jeho rodinou a převezl je do americké okupační zóny Německa.
V lednu 1948 měla být údajně jedna československá stíhací peruť pojmenována „Bervidova letka“, komunisté však prý název změnili na „Letku Jana Švermy“. Podle údajů z vojenského archivu sa však po Švermovi žádná letka Československé armády nikdy nejmenovala.
V letech 1948 - 1961 pracuje Ing. Jan Bervida v ústředí New Yorské a Montrealské ICAO a současně je členem vedení Council of Free Czechoslovakia (Rada svobodného Československa). V lednu 1962 umírá v jedné z New Yorských nemocnic náhle na rakovinu.
[editovat] Ediční poznámka
V mnoha knižních publikacích, novinářských příspěvcích, rozhlasových a televizních pořadech (čeština, němčina, angličtina), kde je zmínka o Ing. Janu Bervidovi, nalézáme edikt „ministr letectví“ a „armádní generál v záloze“. Edikt „ministra letectví“ vznikl pravděpodobně z empirického odvození jeho pracovního titulu „Vrchní ministerský komisař ve výkonné službě ministra civilního dopravního letectva“. Z toho se etablovala didaktická metafora „ministr letectví“. První republika (1918 - 1938) plánovala zřízení Ministerstva letectví. K tomu však v letech 1918 - 1938, ať již z jakýchkoli příčin, nedošlo. Civilní letectví zůstalo součástí Ministerstva veřejných prací.
 |
Tento článek nebo jeho část obsahuje informace, které nejsou ověřené. Jste-li s předmětem článku dostatečně seznámen, opravte, prosíme, nepřesnosti a doplňte prameny (literaturu apod.), které dokládají uvedená tvrzení. |
Často citovanou hodnost „armádního generála v záloze“, která by měla mít svůj časový původ v roce 1938, nelze z veřejnosti přístupných muzeálních archiválií doložit. Strategické materiály výzvědných služeb a vojenské hodností jejich osobností v ČSR, Francii a USA ve vládních archívech citovaných zemí, nejsou veřejnosti přístupné. Zde je nutné použít pouze logickou konjugaci: V čase války nebo válečného ohrožení, získávali vysocí vládní úředníci hodnosti plukovníků a dokonce generálů. Tyto opatření měli však jednoznačně politický a nikoli vojenský charakter a tím pádem nebyly evidovány v kartotékách konkrétních vojenských útvarů Ministerstva obrany.
Ve francouzských archivních dokumentech (Les Archives Nationales de France) je Ing. Jan Bervida veden jako viceprezident „Féderation Aéronautique Internationale“ (FAI). V některých dokumentech vztahujících se k Francouzské vojenské misi v Praze 1918–1938 (Archiv La Défence-France / Archiv Défence des intérets de la France en Europe) je zmiňován jako „Géneral de l'Air“ (generál letectva). Jaký společenský význam měla tato hodnost v oblasti francouzské kontrarozvědky, nelze z dostupných pramenů zjistit.
[editovat] Reference
- Bervida, Jan / Fajfr, Jaroslav: „Naše křídla“, Praha 1939.
- Berwid-Buquoy, Jan: „60. let od zahájení leteckého provozu na letišti Tábor-Čápův dvůr“, ČIMS, Info, Tábor 2006.
- Československé dokumentační středisko: „Pracovní heslář. Encyklopedie československého exilu“, Praha 2005.
- Doubek, Oldřich: „Ikarové bez legend a bájí“, Praha 1986.
- Mejstřík, Jiří: „Češi ve světě. Lexikon krajanů, kteří se ve světě neztratili“ (dvojjazyčně - čeština, angličtina), ISBN 80-242-0311-1 Praha 2000.
- Pejskar, Jožka: „Poslední pocta“, svazek 3, US Congress Library, Baltimore, Maryland, USA 1989.
- ↑ záznam v databázi legionářů
- ↑ Archív Ministerstva obrany ČR, reg.: I. rep./mimořádná opatření /M. Cingroš/
[editovat] Novinové články
- Drnek, Bedřich: Návštěva na Rané. President republiky a ministr letectva mezi plachtaři, Národní politika, 7. 5. 1934.
- Hodinová-Spurná, Anežka: Bervidova letka? Co tomu řekne náš lid?, Rudé právo 28. 5. 1946.
- Kolár, F. J.: Soukromý „plán“ na dovoz letadel po 60 mil. Kčs – Bervidův komplot proti znárodněnému hospodářství a dvouletému plánu, Rudé právo, 11. 1. 1947.
- Kolář, Vít: Letadla vzlétají z „Čápáku“ již šedesát let, Palcát, 28.06. 2006.
- Kopecký, Jan: Jen několika slovy – „Hurá na Bervidu!“, České slovo, 14. 1. 1947.
- Šatrová, Alena: Prastrýc Jana Berwidy-Buquoye miloval aera. Během oslav výročí založení táborského letiště se vzpomínalo na léta dávno minulá. Na zámku Jana Berwidy-Buquoye, Táborské Listy 27.06. 2006.
