Ionizující záření
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ionizující záření je souhrnné označení pro záření , jehož kvanta mají energii postačující k ionizaci atomů nebo molekul ozářené látky. Za energetickou hranici ionizujícícho záření se obvykle považuje energie 5 keV pro
- fotonové záření (X,γ)
- elektronové záření β-
- α záření
Pro neutronové záření a záření β+ je kvantifikace obtížnější, neboť i velmi pomalé částice (v případě neutronů) vstupují do jader a vyvolávají sekundární ionizaci prostřednictvím jaderných reakcí. Obdobný případ nastává v případě pozitronů, anihilujících s elektrony za vzniku velmi tvrdého záření γ.
S ohledem na charakter ionizačního pocesu je možno ionizující záření rozdělit na přímo ionizující a nepřímo ionizující. Přímo ionizující záření je tvořeno nabitými částicemi (protony, elektrony, pozitrony atp.) Nepřímo ionizující záření zahrnuje nenabité částice (neutrony, fotony atp.), které prostředí samy neionizují, ale při interakci s prostředím uvolňují sekundární přímo ionizující částice. Ionizace prostředí je zde tedy způsobena těmito sekundárními částicemi. Vznik ionizujícího záření souvisí se strukturou atomů a jejich jader.
Obsah |
[editovat] Druhy ionizujícího záření
- Záření alfa – proud α-částic, tj. jader helia
- Záření beta – záření urychlených elektronů nebo pozitronů
- Záření gama – energetické fotony, tj. druh elektromagnetického záření
- neutronové záření
[editovat] Zdroje ionizujícího záření
[editovat] Přírodní zdroje
- kosmické záření
- sluneční záření
- přírodní radioizotopy
[editovat] Umělé zdroje
- Cyklotron
- Synchrotron
- Jaderný reaktor
- Rentgen a zařízení, používající rentgenky (CT, mamografy)
- Zařízení pro scintilační a stopovací diagnostické metody
- Terapeutická zařízení - rtg ozařovače, cesiové a kobaltové gamma ozařovače, Leksellův gama-nůž
- Radiofarmaka a tracery
- Zařízení, pracující s brzdným či rtg zářením (mimo jiné barevné CRT zobrazovače)
[editovat] Účinky na živé organismy
Ionizující záření, ve formě jak dlouhodobého slabého, tak i krátkodobého intenzivního ozáření, má negativní účinky na člověka a ostatní živé organismy. Působí-li na biologický materiál, dochází k absorbci ionizujících částic nebo vlnění atomy daného materiálu. To způsobuje vyrážení elektronů z jejich orbit a tvorbu negativně nabitých aniontů. Ionizované části molekul se stávají vysoce reaktivními a vedou k řadě chemických reakcí, které buňku buď rovnou usmrtí, nebo vedou ke změnám genetické informace (reakce radikálů s DNA způsobuje porušení fosfodiesterových vazeb a tím zpřetrhání jejího řetězce) K měření jeho účinků se používají tyto jednotky:
Jednou z veličin charakterizujících ionizující záření je lineární přenos energie.
[editovat] Detekce ionizujícího záření
Detektory ionizujícího záření se dělí podle nesené informace na dektory počtu částic (energie je neznámá , nespektrometrické určují pouze počet částic, nezjistí energii ionizačního záření) a na detektory spektrometrické (zjistí počet i energii) příkladem spektrometrického detektoru jsou scintilační detektory.