František Tomášek
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Profesor František kardinál Tomášek (30. června 1899 Studénka – 4. srpna 1992 Praha) byl katolický kněz, pedagog a teolog, 34. arcibiskup pražský a primas český.
Obsah |
[editovat] Mládí
František Tomášek se narodil 30. června 1899 ve Studénce (okres Nový Jičín) jako druhý nejstarší syn místního nadučitele a varhaníka Františka Tomáška a jeho manželky Zdenky (rozené Vařečkové). Měl celkem 5 sourozenců, tři bratry a dvě sestry. V šesti letech se stal polovičním sirotkem - otec mu zemřel 9. února 1906.
V roce 1918 odmaturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci a po krátkém pobytu u armády (ještě před odchodem na frontu onemocněl tuberkulózou a byl propuštěn jako invalida) vstoupil do kněžského semináře. 5. července 1922 jej jeho velký vzor olomoucký arcibiskup Antonín Cyril Stojan vysvětil na kněze.
[editovat] Kněžské působení
V letech 1927-1934 působil jako katecheta na Olomoucku. V roce 1934 se stal asistentem katechetiky a pedagogiky na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. V letech 1940–1945 zastával místo učitele na Arcidiecézním bohosloveckém učilišti v Olomouci a zároveň post inspektora vyučování náboženství v okresech olomoucké arcidiecéze. Poté opět působil na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě, v roce 1946 se stal docentem a v roce 1947 profesorem katechetiky a pedagogiky.
[editovat] Biskup
Dne 14. října 1949 jej olomoucký arcibiskup Josef Matocha tajně vysvětil na biskupa. Stal se titulární biskupem butským a tajným světícím biskupem olomouckým. Jako biskupské heslo si zvolil: Laxabo rete! (česky: Rozprostřu sítě).
Dne 23. července 1951 byl František Tomášek zatčen a uvězněn v koncentračním táboře pro kněze v Želivi. Často byl posílán na nucené práce do kamenolomu. Propuštěn byl 28. května 1954 (nikdy nestál před soudem). Následně mu bylo povoleno působit jako administrátor farnosti v Moravské Huzové (1954–1965).
Byl jediným z českých biskupů, který se zúčastnil všech čtyř zasedání Druhého vatikánského koncilu. Velký úspěch sklidila jeho vystoupení týkající se ekumenismu a podpory rodinného života, delegace ruské pravoslavné církve mu za jeho přístup k ekumenismu udělila pamětní medaili. Ještě před ukončením koncilu – v březnu 1965 – byl František Tomášek po složitých jednáních mezi římskokatolickou církví a ČSSR jmenován apoštolským administrátorem pražské arcidiecéze.
[editovat] Správce pražské arcidiecéze
20. března 1968 vydal prohlášení, ve kterém výslovně upozornil na pronásledování církve v předchozím období komunismu, vyjádřil naději, že toto období končí, a vznesl požadavek, aby byla v zemi obnovena možnost svobodného působení církve. Zároveň vystoupil proti Mírovému hnutí katolického duchovenstva (kterého byl ještě jako farář nedobrovolným členem). Stal se též členem Společnosti pro lidská práva a spoluzakládal hnutí Dílo koncilové obnovy. Během jednání se státem se mu podařilo docílit toho, že většina biskupů se mohla znovu ujmout svých úřadů, a dalších ústupků státu.
Po srpnové invazi vojsk Varšavské smlouvy vydal 1. září prohlášení, v němž vyzval obyvatelstvo ke klidu a zároveň vyjádřil podporu legálním představitelům Československa. Během následujícího období normalizace se stále častěji a ostřeji vyslovoval proti režimu i jeho konkrétním krokům a stával se jednou z vůdčích osobností protikomunistického odporu.
V roce 1973 byli po jednání mezi Vatikánem (zastupovaným Agostiem Casarolim) a komunistickou vládou vysvěceni 4 noví biskupové. Nejproblematičtější z nich (Josef Vrana) byl spíše loutkou v rukou vlády, než biskupem (proto byl také jmenován jen jako apoštolský administrátor olomoucké arcidiecéze - nikoliv arcibiskupem).
V roce 1977 odmítl podepsat Chartu 77, aniž by ji však přímo odsoudil. Později to zdůvodnil tak, že v jejích řadách bylo příliš mnoho exkomunistů, které znal z dřívějška a kteří podle něj nebyli o nic lepší, než současné vedení státu. Tento jeho postoj se setkal se smíšenými odezvami. Kardinál jej nakonec změnil a poč. 80. let již Chartu 77 podporoval.
[editovat] Kardinál a arcibiskup
27. června 1977 papež Pavel VI. jmenoval Františka Tomáška kardinálem (mnoho lidí předpokládá, že jej ve skutečnosti jmenoval již v roce 1976 jako kardinála in pectore). 30. prosince 1977 pak byl jmenován 34. arcibiskupem pražským. V roce 1978 se zúčastnil volby papežů Jana Pavla I. a Jana Pavla II.
V březnu 1982 došlo k definitivnímu vyostření jeho střetů s komunistickou vládou, když kardinál rázně vystoupil na obhajobu dokumentu, kterým vatikánská Kongregace pro klérus zakázala hnutí Pacem in terris. Jelikož vládou prosazovaní kněží ovládali Katolické noviny a odmítli kardinálovi poslušnost, 1. listopadu 1982 jim odebral církevní schválení.
Další ostrý střet mezi vládou a církví vyvolaly oslavy 1100. výročí úmrtí sv. Metoděje (9. duben 1985) a následná pouť na Velehradě (7. červenec 1985). V roce 1987 vydal oběžník, kterým oznámil zahájení programu Desetiletí duchovní obnovy – duchovní přípravy na svatovojtěšské milénium. 1. ledna se postavil za petici nazvanou Podněty katolíků k řešení situace věřících občanů v Československu, která požadovala obnovení demokratických a náboženských svobod a která poté získala přes půl miliónu podpisů.
Během kardinálova pobytu ve Vatikánu v souvislosti s jeho účastí na svatořečení Anežky České, došlo v Československu k propuknutí Sametové revoluce. 21. listopadu 1989 vydal kardinál Tomášek prohlášení, kterým podpořil revoluci a demokratické změny v Československu.
[editovat] Polistopadové období
Během následujících dvou let vedl církev v období, kdy končilo její pronásledování a její podzemní část vycházela z katakomb. V roce 1990 se splnil jeho sen, když přivítal a doprovázel papeže Jana Pavla II. na jeho první návštěvě Československa. Jelikož už nemusel mít obavy, kdo ho nahradí (doba, kdy se stát vměšoval do jmenování biskupů a arcibiskupů, pominula), požádal kardinál Tomášek o zproštění z úřadu pro vysoký věk. 26. března 1991 mu bylo vyhověno a jeho nástupcem byl jmenován Miloslav Vlk (formálně převzal správu diecéze 1. června 1991). V létě 1992 byl kardinál hospitalizován v nemocnici. Zemřel 4. srpna 1992. O 8 dnů později byl pohřben ve svatovítské katedrále.
| Arcibiskup pražský | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Josef Beran |
1977-1991 František Tomášek |
Nástupce: Miloslav Vlk |
[editovat] Literatura
Jan Hartmann, Bohumil Svoboda, Václav Vaško a kol.: Kardinál Tomášek, Praha 1994 (ISBN 80-7113-093-1)
