France Prešeren
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
France Prešeren, narozen jako Franc Ksaver Prešeren (3. prosince 1800 Vrba – 8. února 1849 Kranj) byl slovinský básník a právník.
France Prešeren se řadí k největším slovinským básníkům. Část jeho básně Zdravljica, napsaná roku 1844 jsou slova státní hymny Slovinské republiky. Prešeren se narodil v selské rodině. Po dosažení diplomu na vídeňské právnické fakultě, kde pracoval jako právník. Tady vznikla většina jeho básní, při kterých ho během svého života usměrňoval Matija Čop. Prešeren se stal prvním Slovincem, který kvalitou svého psaní mohl dobývat Evropu. V této době procházel Evropou romantismus.
Obsah |
[editovat] Život
Životní cesta básníka nebyla nejšťastnější, byl nešťastně zamilovaný do bohaté Julie, které věnoval Sonetni venec (1834) a jiné milostné básně. Jako básníku se mu uznání během života nedostalo, které by si zasloužil. V posledních letech života často propadal úzkosti, pití a nemocem. To vyvolalo jeho předčasnou smrt. France Prešeren se narodil jako třetí dítě a první syn matce Mini a otci Šimonovi. Jejich statek byl vážený, proto Franceho, který už jako dítě ukazoval výjimečné nadání, poslali do školy. Matka si přála, aby z něj byl duchovní. France začal chodit do školy roku 1808 ke svému strýci (duchovní). Od roku 1810 začal navštěvovat lidovou školu v Ribnici. Po ukončení gymnázia v Lublani, pokračoval ještě 2 roky na tehdejší filozofii jako příprava na univerzitní studium. Potom odcestoval doVídně, kde si přál studovat právo. Ale ještě musel dokončit třetí ročník filozofie k studiu práva. Filozofii dokončil roku 1821 ve Vídni a následující rok se zapsal na právo. Při výběru studia přišel do sporu s rodiči, protože si matka přála, aby se stal duchovním. Prešeren na svém rozhodnutí trval, i když mu rodiče odmítli finanční podporu. Navzdory tomu se mu povedlo něco sehnat, byl Knaflův stipendista a také mu pomáhal strýc Josef. Také si vydělával jako domácí učitel. V době, kdy byl ve Vídni, přebíral díla mnohých básníků ze všech období a odrýval tím básnický svět. Během prázdnin se vracel domů. Roku 1824 se zamiloval v Lublani do dcery hostinského.
[editovat] Pracovní s spisovatelské úspěchy
Roku 1828 dokončil studie a v létě odcestoval na Moravu, potom se vrátil do Lublaně, když u právníka Leopolda Baumgartnera nastoupil do své první práce jako koncipient. Následující roky přijal ještě pracovní místo ve státním úřadě. V Lublani navázal styky s profesorem Matijem Čopem, rodáka z Žirovnice. Byl nadevše vzdělaný, protože mluvil 19 jazyky. Roku 1832 se oženil s Němkou Khlunovou ze Štýrského Hradce, na kterou později zanevřel. K této příležitosti vznikly Sonety nesreče. Prešeren se stal ústřední postavou sborníku Kranjska čbelica, která vyšla 5x: roku 1830, 1831, 1832, 1834 a 1848. Během čtvrtého vydání přišly těžkosti kvůli cenzuře, které vyvolaly janzenité v čele s Jernejem Kopitarem. Jejich spor byl kvůli různorodosti názorů k rozvoji slovinské literatury. Roku 1846 konečně schválena také Prešernova prosba - šestá v pořadí - na právnické místo. Tentokrát neprosil o kancelář v Lublani, tím spíš o místo v Postojné nebo Kranji. Kraj se rozhodl, že ho umístí do Kranje, kam se přestěhoval ještě na podzim. Jako písaře zaměstnal syna Andreje Smoleho, hospodyni mu dělala sestra Katra. Měl hodně práce a jeho poezie se dobře prodávala. Po březnové revoluci roku 1848 konečně mohl uveřejnit Zdravljici. Báseň vyšla v Bleiweisových Novicah, některé básně vydal ještě v posledním ročníku Kranjske čbelice. Prešernovy básnické výtvory shořely, byl z toho zatrpklý a rozčarovaný, objevily se také pravdivější znaky nemoci. Podle některých pramenů se měl pokusit o sebevraždu. Pomalu ulehával, měl totiž cirhózu jater. Byl zadlužen a bez peněz, vždyť nevyužíval možnosti výdělku, které mu jako právníkovi nabízeli. V závěti přiznal své děti a zanechal jim skromný zbytek majetku. France Prešeren zemřel ve čtvrtek 8. února 1849. Pohřbili ho 10. února v Kranji.
[editovat] Díla
[editovat] Básně
Strunam, Dekletam, Pod oknam, Prošnja, Kam?, Ukazi, K slovesu, Sila spomina, Zgubljena vera, Mornar, Soldaška, Zdravljica, V spomin Valentina Vodnika, V spomin Andreja Smoleta, Od železne ceste, Zapušena, Nezakonska mati, Pevcu,
[editovat] Balady a romance
Hčere svet, Učenec, Dohtar, Turjaška Rozamunda, Judovsko dekle, Zdravilo ljubezni, Lenora, Povodni mož, Prekop, Neiztrohnjeno srce, Ribič, Ženska zvestoba, Orglar,
[editovat] Sonety
Očetov naših imenitne dela, Vrh sonca sije soncov cela čeda, Tak kakor hrepeni oko čolnarja, Dve sestri videle so zmoti vdane, Kupido! ti in tvoja lepa starka, Je od vesel'ga časa teklo leto, Sonetni venec, Ni znal molitve žlahtnič trde glave, Sanjalo se mi je, de v svetem raji, Velika, Togenburg! bila je mera, Bilo je, Mojzes! tebi naročeno, Na jasnem nebi mila luna sveti, Marskteri romar gre v Rim, v Kompostelje, Zgodi se včasih, de mohamedani, Oči bile pri nji v deklet so sredi, Kadar previdi učenost zdravnika, Odprlo bo nebo po sodnem dnevi, Al prav se piše kaшa ali kaſha, Ne bod'mo šalobarde! Moskvičanov, Apel podobo na ogled postavi, O Vrba, srečna, draga vas domača, Popotnik pride v Afrike pušavo, Hrast, ki vihar na tla ga zimski trešne, Komur je sreče dar bila klofuta, Življenje ječa, čas v nji rabelj hudi, Čez tebe več ne bo, sovražna sreča!, Memento mori, Krst pri Savici,
[editovat] Zábavné sonety
Al prav se piše kaшa ali kaſha, Ne bod'mo šalobarde! Moskvičanov, Apel podobo na ogled postavi, Sonetje nesreče, O Vrba, srečna, draga vas domača, Popotnik pride v Afrike pušavo, Hrast, ki vihar na tla ga zimski trešne, Komur je sreče dar bila klofuta, Življenje ječa, čas v nji rabelj hudi, Čez tebe več ne bo, sovražna sreča!
[editovat] Díla přeložená do češtiny
Básně Františka Preširna. Přel. Josef Penížek. Jičín: Ladislav Sehnal, 1882.
Můj sen šel po hladině. (Delo Franceta Prešerna). Přel. Josef Hiršal in Viktor Kudělka. Praha: Odeon, 1978.
France Prešeren očima pražských slovenistů příspěvky posluchačů, interních aspirantů a pedagogů oboru slovenistika. ISBN 80-7050-370-X
[editovat] Prameny
- Slovinská literatura. 1, Od počátků literární kultury až do r. 1918, Viktor Kudělka.
