Fotorezistor
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Fotorezistor (dříve označován jako fotoodpor) je pasivní elektrotechnická součástka, jejíž elektrický odpor se snižuje se zvyšující se intenzitou dopadajícího světla, resp. elektrická vodivost se zvyšuje.
Obsah |
[editovat] Princip
Princip fotorezistoru je založen na vnitřním fotoelektrickém jevu: světlo (foton) narazí do elektronu ve valenční sféře a předá mu svojí energii, tím elektron získá dostatek energie k překonání zakázaného pásu a skočí z valenčního pásu do vodivostního. Tím opustí svůj atom a pohybuje se jako volný elektron prostorem krystalové mřížky. Na jeho místě vznikla díra (defektní elektron). Takto vzniklé volné elektrony přispívají ke snížení elektrického odporu (zvýšení elektrické vodivosti). Čím více světla na fotorezistor dopadá, tím vzniká více volných elektronů a zvyšuje se tím elektrická vodivost.
[editovat] Konstrukce fotorezistoru
Na křemíkovou nebo germaniovou destičku je nanesena vrstva kovu ve tvaru hrabiček. Je to do jisté míry přechod kov - polovodič. Vlivem osvětlení se mění vodivost mezi vodivými kovovými vložkami. Další materiál často používaný na výrobu fotoodporů je sulfid kadmia (CdS).
[editovat] Vlastnosti
Odpor se zmenšuje v závislosti na intenzitě osvětlení přibližně exponenciálně, ale do jisté míry jej lze velice dobře linearizovat.
V závislosti na typu použitého materiálu lze fotorezistorem detekovat jak viditelné, tak i ultrafialové a infračervené světlo.
Přednosti oproti jiným fotocitlivým součástkám:
- značná citlivost
- snadné použití a nízká cena
- možnost aplikace pro ss i stř obvody
Nevýhody oproti jiným fotocitlivým součástkám:
- dlouhá doba odezvy
- značná teplotní závislost odporu
- fotorezistory v provozu stárnou
[editovat] Použití
Fotorezistory mají široké použití při měření intenzity světla (např. v soumrakových spínačích), fotozávorách a optočlenech.
[editovat] Podívejte se též na
[editovat] Literatura
FROHN, Manfred, et al. ELEKTRONIKA - polovodičové součástky a základní zapojení. [s.l.] : BEN - technická literatura, 2006. ISBN 80-7300-123-3.
[1] Valsa J.: Teoretická elektrotechnika I; VUT Brno, 1997
[2] Brančík L.: Elektrotechnika I; VUT Brno
[3] Dědková J: Elektrotechnický seminář; VUT Brno
[4] Musil V., Brzobohatý J., Boušek J., Prchalová I.: Elektronické součástky; VUT Brno, 1996
[5] Mikulec M., Havlíček V.: Základy teorie elektrických obvodů 1; ČVUT, 1997
[6] Stránský J. a kol.: Polovodičová technika I – učebnice pro elektrotechnické fakulty; SNTL; 1982
[7] Blahovec A.: Elektrotechnika I; Informatorium ,1997
[8] Blahovec A.: Elektrotechnika II; Informatorium ,1997
[9] Maťátko J.: Elektronika; Idea Servis, 1997
[10) Syrovátko M.: Zapojení s polovodičovými součástkami; SNTL, 1987
[11] Frohn M., Oberthür W. a kol.: Elektronika – součástky a základní zapojení; BEN, 2006
[12] Vobecký J., Záhlava V.: Elektronika – součástky a obvody, principy a příklady; Grada Publishing; 2001
[13] Doleček J.: Moderní učebnice elektroniky 1.; BEN, 2005
[14] Doleček J.: Moderní učebnice elektroniky 2.; BEN, 2005
[15] Doleček J.: Moderní učebnice elektroniky 3.; BEN, 2005
[16] Doleček J.: Moderní učebnice elektroniky 4.; BEN, 2006
