Linearizace
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Linearizace (někdy také lineární aproximace) je nahrazení časti křivky (nebo průběhu funkce) přímkou. Jinak řečeno, jedná se o aproximaci lineární funkcí (jinak také polynomem prvního řádu).
V případě funkce více proměnných se jedná nahrazení části obecné plochy rovinou.
V diferenciálním počtu představuje linearizace nahrazení diferenciální rovnice v určitém rozsahu hodnot lineární diferenciální rovnicí.
Důvodem užití linearizace obvykle bývá zjednodušení navazujících výpočtů.
[editovat] Způsoby linearizace
Metoda provedení linearizace závisí na důvodu jejího použití.
- Pokud je cílem zjištění přibližné hodnoty funkce v blízkém okolí známého bodu, provádí se obvykle nahrazení funkce její tečnou ve známém bodu. (K určení rovnice tečny se užívá derivace.)
- Pokud je cílem stanovení přibližné rovnice z experimentálně získaných hodnot, používá se obvykle lineární regrese, která je jednou z aplikací metody nejmenších čtverců.
[editovat] Příklad: Přibližný výpočet e0,01
Úkolem je přibližně určit hodnotu funkce f(x) = ex (e představuje Eulerovo číslo, základ přirozeného logaritmu) pro x = 0,01, přičemž je známá hodnota funkce v bodu x0 = 0 (f(x0) = f(0) = e0 = 1) a dále je známá první derivace (f'(x) = ex), která je v bodě x0 rovna f'(x0) = e0 = 1.
Funkci f(x) nahradíme v blízkém okolí bodu x0 tečnou, jejíž směrnice je určena první derivací. Rovnice tečny bude následující. (Viz také Taylorův polynom.)
Odtud již není problém vypočítat místo hodnoty f(x) pouze přibližnou hodnotu z rovnice tečny y(x).
Pokud vypočtenou hodnotu 1,01 porovnáme s přesněji vypočtenou hodnotou , vidíme, že chyba provedeného přibližného odhadu je velmi nízká. (Viz také absolutní chyba a relativní chyba.)