Federico García Lorca

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Socha Federica Garcíi Lorcy

Federico García Lorca [Garsja Lorka] (5. červen 1898 – 19. srpen 1936), byl španělský básník a dramatik. Zastřelen frankisty v Granadě (Víznaru).

Od roku 1909, žil v Granadě, kde studoval střední školu. Roku 1914 začal studovat filosofii, literaturu a práva a od roku 1919 pokračoval ve studiích v Madridu, který se stal ohniskem umělecké avantgardy.

V letech 1929–1930 studoval v USA na Kolumbijské universitě. Poté strávil několik měsíců na Kubě a v letech 1933–1934 byl v Argentině, pak se vrátil zpět do Granady, kde byl v r. 1936 popraven.

[editovat] Dílo

Jeho tvorba je ovlivněna především andaluským folklórem, dále je z jeho díla patrný i vliv surrealismu, jeho kombinace avangardních prvků s lidovou slovesností jižního Španělska – Andalusií je ojedinělá. Velmi inspirativní byl i jeho vztah k Salvadoru Dalímu, do něhož byl zamilován, o čemž svědčí jejich vzájemná korespondence. Zda byl tento cit opětován není známo, Salvador Dalí se k tomuto tématu odmítal až do konce života vyjádřit a Lorcu označoval vždy jen za přítele z mládí.

Jeho básnické období můžeme rozdělit na dvě období:

V prvním období bylo na Lorcově tvorbě patrné působení rodného kraje, který ho ovlivnil zejména svými nářečími. V jeho díle je i značný vliv Juana Ramóna Jiméneze a Jorge Giulléna s tzv. „poesía pura“ – čistou poezií. V této době též spolupracuje s Menéndezem Pidalem, převzal formu „romance“ (Kniha básní, 1921), a ze stejné doby je i Poema del cante jondo, kde převládá metafora.

Ve druhém období se projevil vliv surrealistů. Lorcův příjezd do New Yorku změnil jeho pohled na svět. Přijal šokující formu jazyka a silné surrealistické náměty a obrazy. Avšak španělský surrealismus je vždy racionální, nikdy nepřijal automatické psaní (André Breton). Jeho stěžejním dílem této doby je Poeta en New York – Básník v New Yorku, které pojednává především o tématu ztraceného lidství, člověk se snaží znovu najít v přírodě, civilizace ho zabíjí.