Faidra
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Faidra (Phaedra) je v řecké mytologii dcera krétského krále Mínóa a jeho manželky Pásifaé.
Měla čtyři bratry Deukalióna, Glauka, Androgea a Katrea a starší sestru Ariadnu.
Syn athénského krále Aigea Théseus připlul na Krétu, aby v proslulém labyrintu zabil Mínotaura - obludu s tělem muže a hlavou býka. Tenkrát se do něj zamilovala její sestra Ariadna a pomohla mu těžký úkol splnit. Před vstupem do labyrintu mu dala klubko nití, které Théseus za sebou rozmotával. Dostal se k býkovi dlouhými temnými a spletitými chodbami aby s obludou podstoupil těžký boj. Býka nakonec proklál mečem a zvítězil. Pomocí Ariadniných nití se dokázal vrátit zpět k východu z labyrintu. Athény i kréťané si oddechli, že nebezpečí je pryč.
Théseus si měl vzít Ariadnu za manželku, ale nestalo se to, ať už z vůle bohů nebo (jak uvádí jiná verze) proto, že to Théseus nakonec nechtěl udělat.
V příštích letech prožil Théseus mnohá dobrodružství, stal se athénským králem, oženil se s Antiopou, vůdkyní Amazonek. Ta však v boji zemřela. Théseus prožil mnohá dobrodružství, ale vrátil se zase do Athén a oženil se podruhé - s Faidrou. Měli všechny předpoklady pro šťastné manželství.
Jenže Faidra se zamilovala do Théseova syna z prvního manželství - Hippolyta. Byla z toho tragédie, která skončila Hippolytovou smrtí a Faidřinou sebevraždou. Příběh má několik verzí. Jedna říká, že se lásce bránila a vzala si život, aby zachránila svou i manželovu čest. Podle jiné verze ona sama Hippolyta sváděla, byla však odmítnuta a z uražené ješitnosti ho obvinila, že byla svedena. Když vyšla pravda najevo, spáchala sebevraždu.
Théseus požádal boha Poseidóna, aby Hippolyta zahubil. Poseidón poslal netvora, který splašil koně a ti Hippolyta usmýkali k smrti.
[editovat] Odraz v umění
Generace umělců se přely o to, zda Faidra byla svůdkyně nebo nevinná oběť. Její příběh zpracovali:
- Eurípidova Faidra v tragédii Hippolytos, tragédie
- Senecova Phaedra
- Racinova Faidra
[editovat] Reference
- Gerhard Löwe, Heindrich Alexander Stoll, ABC Antiky
- Publius Ovidius Naso, Proměny
- Rudolf Mertlík, Starověké báje a pověsti
- Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí