Exkomunikace
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Exkomunikace(z lat. ex-communicare) respektive vyobcování z církve nebo vyloučení z církve je jeden z nejtěžších trestů používaný církvemi.
Obsah |
[editovat] Exkomunikace a katolická církev
Exkomunikace je společně s interdiktem nejtěžším trestem, jaký katolická církev zná.
Exkomunikovanému se zakazuje:
- udělovat svátosti a svátostiny, přijímat svátosti,
- přisluhovat při mši či jakémkoliv jiném bohoslužebném úkolu,
- zastávat jakýkoliv církevní úřad, službu, úkol, nebo konat úkony z moci úřední.
Rozlišuje se exkomunikace vyhlašovaná představeným a exkomunikace nastupující bez rozhodnutí představeného (tzv. automatická exkomunikace).
Zatímco první forma exkomunikace se vyskytuje v případech, kde je exkomunikace jen jedním z možných trestů a vzniká teprve poté, co je uložena, druhá forma nabývá platnosti okamžitě s vykonáním daného skutku, bez ohledu na to, zda vejde ve známost, nebo zůstane zatajen.
[editovat] Činy trestané automatickou exkomunikací
- podstoupení interrupce či její provedení
- fyzický útok na papeže
- kacířství
- schizma
- odpadlictví od víry
- porušení zpovědního tajemství
- vysvěcení biskupa bez papežského mandátu
- znesvěcení eucharistie
- napomáhání čemukoliv zmíněnému
[editovat] Provinění, za něž může být ukládána exkomunikace
[editovat] Externí odkazy
- Exkomunikace v Katolické encyklopedii (anglicky)