Epistémé

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Epistémé (řec. έπιστήμη) je starořecký výraz označující pravé poznání a vědění.

V klasické řecké filosofii počínaje Parmenidem stojí epistémé v protikladu k pojmu doxa (δόξα mínění). Pro Platóna je epistémé pravé a spolehlivé vědění, jehož předmětem je bytí, které je stálé a nepomíjivé (svět idejí). Prostředkem k pravému vědění je rozum, zatímco smysly jsou prostředkem poznání světa pomíjivého doxa. Svět doxa je svět mínění; týká se skutečných věcí, ale pravdivost těchto věcí je ve světě jiném (epistémé).

Francouzský myslitel Michel Foucault užívá pojmu epistémé k označení typu myšlení a poznávání, myšlenkového diskurzu, který charakterizuje určitou dějinnou epochu. Epistémé je jakési "myšlenkové nevědomí" dané doby, takže ovšem určuje podobu i hranice jejího myšlení. Epistémé znamená určitý rastrovací princip, který umožňuje řád věcí, s nimiž jsme ve styku. Epistéme jako určitý výkladový kulturní kód tak tvoří apriorní strukturu, která funguje jako lidskému poznání vzdálený regulativní princip.^[1] Foucault v knize "Archeologie vědění" rozlišuje tři hlavní epistémé: renesance, osvícenství a romantismus.

Tento filosofický článek je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.

Obsah 1 Reference 2 Odkazy 2.1 Související hesla 2.2 Literatura

[editovat] Reference

1. ↑ [Bystřický J.: Texty k postmoderně I., Praha 2001]

[editovat] Odkazy

[editovat] Související hesla

• Epistemologie
• M. Foucault

[editovat] Literatura

• M. Foucault, Archeologie vědění. Hermann a synové, Praha 2002. ISBN 80-239-0124-9
• M. Foucault, Myšlení vnějšku. Hermann a synové, Praha 1996. ISBN 80-238-0471-5 (2. vydání tamtéž, 2003. ISBN 80-239-2454-0)