Emil Adolf von Behring
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Emil Adolf von Behring (15. března 1854, Hansdorf – 31. března 1917, Marburg) byl německý lékař a bakteriolog, jeden ze zakladatelů imunologie a sérologie, objevitel séra proti záškrtu. V roce 1901] se stal prvním nositelem Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu.
Emil Adolf von Behring vystudoval z finančních důvodů medicínu na Vojenské lékařské škole (Kaiser-Wilhelm-Akademie für das militärärztliche Wesen) v Berlíně (1874-1878). Původně byl tedy vojenský lékař, 5 let povinné služby pro armádu si odpracoval na Hygienickém ústavu v Berlíně, který vedl Robert Koch. Zabýval se zde zejména bakteriologií, toxikologií bakterií. V pozdější dobe se spolu s dr. Kitasatou zabýval studiem imunologických témat souvisejících se záškrtem a tetanem. V roce 1890 vyšel v Deutsche Medizinische Wochenschrift jejich společný článek pojednávající o vzniku imunity proti záškrtu a o protitetanové imunitě u zvířat. V dalším čísle vyšel další článek, v němž Behring popsal metodu získávání séra proti záškrtu imunizací koní. V roce 1892 pak byla v Německu zahájena masová výroba tohoto séra.
V roce 1893 získal Behring místo profesora hygieny na lékařské fakultě Univerzity v Marburgu, kteroužto pozici zastával do konce života. O dva roky později se stal též ředitelem Ústavu hygieny v Marburgu. V roce 1914 založil Behring-Werke, firmu zabývající se vývojem sér a vakcín.
