Eduard von Böhm-Ermoli
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Eduard svobodný pán Böhm-Ermolli (* 12. února 1856 Ancona, tehdy Církevní stát, dnes Itálie; † 9. prosinec 1941 Opava, tehdy v Německu, dnes v Česku) byl polní maršál, jeden z nejschopnějších velitelů rakousko-uherské armády v době I. světové války.
[editovat] Život
Eduard Böhm byl synem c. a k. majora Georga Böhma (1813–1893), bývalého poddůstojníka, který pro statečnost v bitvě u Novary roku 1849 byl povýšen na důstojníka a při odchodu do výslužby (1877) byl jmenován majorem a povýšen do šlechtického stavu (14. září 1885). Již 25. června 1885 obdržel otec povolení ke svému přijmení připojit i dívčí jméno své manželky (Maria Josepha Ermolli + 1906), od té doby se rodina, která se usadila v posádkovém městě Opava jmenovala Böhm-Ermolli. Mladý Eduard absolvoval kadetku v St. Pölten a vojenskou akademii ve Vídeňském Novém Městě a 1. září 1875 byl zařazen jako poručík v 4. pluku dragounů „arcivévody Albrechta“ ve Wellsu. O 3 roky později byl povolán do kurzu generálního štábu při Válečné akademii ve Vídni a po úspěšném absolvování zařazen jako štábní důstojník v 21. pěší brigádě v Lembergu (Lvov). Následovaly různé funkce štábní i velitelské u útvarů, převážně v Haliči . 1. května 1912 byl Böhm-Ermolli povýšen do hodnosti generála jezdectva a jmenován velitelem 1. sboru v Krakově. Od 25. prosince 1911 byl též císařsko-královským tajným radou. Po výbuchu 1. světové války bylo mu svěřeno velení 2. armády, a tento post zastável až téměř do konce války. Později velel i armádnímu seskupení Böhm-Ermolli. Od 1. května 1916 generálplukovník. Roku 1917 byl mu přiznán dědičný titul svobodný pán a členství v panské sněmovně, a konečně 31. ledna 1918 byl jmenován polním maršálem. Měl velmi kladný vztah k vojákům českého původu. Jeho posledním postem bylo velení na obsazené Ukrajině s velitelstvím v Oděse. Po kapitulaci a rozpuštění armády se Böhm-Ermoli usadil v Opavě, nyní již města v mladém Československu. Pražská vláda mu platila důchod a jmenovala jej armádním generálem ve výslužbě. Třebaže on nikdy v československé armádě aktivně nepůsobil. Po Mnichovské smlouvě v roce 1938 se Böhm-Ermolli stal náhle občanem Německa. Byl jako jediný žijící rakousko-uherský polní maršál povýšen i do funkce polního maršála Německa (1940) a byl jmenován velitelem opavského 28. pěšího pluku. Když 85 letý maršál zemřel, byl mu uspořádán státní pohřeb ve Vídni, při němž maršál Keitel zastupoval německou armádu. Böhm-Ermolli byl pohřben v Opavě a jeho hrob je dodnes zachován. Během své skvělé kariery byl mnohokrát vyznamenán. Byl komandérem řádu Marie–Terezie(179. promoce), nositelem velkokříže uherského řádu sv. Štěpána, držitelem řádu Pour le Merite s dubovýmo ratolestmi a mnohých nejvyšších domácích i zahraničních řádů a vyznamenání.
