Doba temna
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Doba temna, zkráceně také temno, označuje doby útlaku nebo beznaděje. Společnost je tak utlačovaná nebo izolovaná („uzavřená“), že zdánlivě neexistuje nic jiného než právě ono „temno“.
Jako například doby útlaku, čistek a inscenovaných procesů (30. až 50. léta) za stalinismu, které navazovaly na doby carského útlaku.
[editovat] Česko
Pojem doba temna bývá také spojován s obdobím pobělohorským (po roce 1620), kdy bylo vyhlášeno obnovené zřízení zemské a povoleno pouze katolické náboženství. Během tohoto období odešlo do exilu cca 150–200 000 českých protestantů, včetně osobností světového významu jako byl Jan Ámos Komenský.
V našich zemích označuje doba temna také tu část českých kulturních dějin (17. a 18. století), o kterou se pod vlivem osvícenských předsudků historikové a obrozenci příliš nezajímali[1]. Termín zpopularizoval zvláště Alois Jirásek svými romány Psohlavci a Temno, v nichž romanopisecky vylíčil násilnou rekatolizaci a germanizaci českého národa.
Pojem sám o sobě je sporný, neboť česká kultura 17. a 18. století byla umělecky a literárně velmi bohatá (období baroka).
[editovat] Poznámky
[editovat] Související články
- Baroko
- Antonín Koniáš
- Arthur Koestler: Darkness at Noon, 1940 (Tma v poledne, Tma o polednách)
- Karl Popper: Die offene Gesellschaft und ihre Feinde 1945 (německy), The Open Society and its Enemies, 1946 (anglicky) (Otevřená společnost a její nepřátelé)
