Disident
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Disident je v politickém slova smyslu člověk odlišně smýšlející, aktivní odpůrce totalitního režimu.
[Dyzident, latinsky odpůrce], odštěpenec, odpadlík (zvláště náboženský nebo politický), odmítající oficiálně proklamované názory. Ve východní Evropě se v 2. polovině 20. století disidenti snažili odporovat oficiálním režimům vydáváním tzv. samizdatové literatury, organizováním petičních akci, protestních shromáždění apod. Po rozpadu východních komunistických diktatur se řada disidentů stala členy nově zvolených vlád.
| „ | „Disidentem“ se člověk nestává tak, že se jednoho dne rozhodne pro tuto svéráznou kariéru, ale proto, že vnitřní odpovědnost kombinovaná s celým komplexem vnějších okolností, ho prostě do tohoto postavení uvrhne: je vyhozen z existujících struktur a postaven do konfrontace s nimi. Na začátku nebylo nic víc a nic míň než úmysl dělat dobře svou práci - a na konci je cejch nepřítele. | “ |
| — HAVEL, Václav. Moc bezmocných. Praha: Lidové noviny, 1990. ISBN 80-7106-005-5. S. 37 | ||
