Džiu-džitsu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Džiu-džitsu (japonsky kandži 柔術, hiraganou じゅうじゅつ; výslovnost je různá: džiu džicu, ale i džú džucu) je tradiční japonské bojové umění, jehož kořeny sahají až do devátého století. Od té doby prodělalo mnoho změn. Nicméně největší změnou byla první systematizace technik, které v roce 1532 provedl Hisamori Takeouči. Ju jutsu můžeme přeložit jako „jemné umění“ nebo také „umění dosáhnout vítězství ohebností a/nebo pružností“. Existuje přes 700 základních verzí japonského ju jutsu. Další styly vycházející z ju jutsu pak nalezneme po celém světě. Ju jutsu je také závodní sport.

[editovat] Charakteristika

Je to obranné bojové umění, které využívá kopů, úderů, různých metod škrcení, vychylovacích technik, hodů a páčení kloubů k neutralizaci útočníka. Důležitou roli hraje také kinetická energie protivníka, která je pomocí džu džucu využita proti němu samému. Je to také bojové umění i pro boj se zbraní. Žáci jsou trénování i pro varianty boje se zbraní proti neozbrojenému či ozbrojenému protivníkovi a hlavně pro situace, kdy jsou sami beze zbraně proti ozbrojenému protivníkovi. Důležitou složkou Džu džucu je také atemi waza neboli cílené útoky na protivníkovy vitální body za účelem jeho ochromení např. oči, solar plexus, pohlavní orgány apod. Pro účely džu džucu se používá většinou Judistické "těžší" kimono se silným lemováním límců pro trénování úchopů a hodů, neboť dochází ke značné namáze materiálu. Jiná kimona jako např. karatistická by totiž takovou zátěž vydržela jen po velice omezenou dobu, jelikož jsou vyrobena z tenčích a méně odolných látek.