Curzio Malaparte
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Curzio Malaparte, vlastním jménem Kurt Erich Suckert (9. června 1898 – 19. července 1957), byl italský spisovatel a novinář (jeho otec byl Němec, matka Italka).
V první světové války bojoval v Ardenách roku 1918 získal francouzský válečný kříž a medaili za chrabrost. Poté se věnoval novinařině, od roku 1921 řídil časopis La Stampa, literatuře se začal plně věnovat až po roce 1927, za svůj román Technika státního převratu, byl italskými úřady vypovězen na ostrov Lipari. Od roku 1922 byl aktivním členem fašistické strany.
Za druhé světové války působil jako frontový zpravodaj na Severní a Východní frontě (Ukrajina, Polsko, Norsko a Finsko), poté emigroval do Švédska a stal se styčným důstojníkem mezi Spojenci a italským odbojem, za tuto činnost byl zatčen a převezen do Říma, ale utekl do Neapole.
Po vstupu americké armády do Itálie působil jako styčný důstojník s americkou armádou. Po skončení války podporoval komunistickou stranu.
[editovat] Dílo
- Don Chameleon – (1928)
- Leninova inteligence – (1930)
- Technika státního převratu – (1931)
- Útěky do vězení – (1936)
- Kaput – (1944), román napsaný v letech 1941–1943, fiktivní reportáže z okupované Evropy
- Kůže – (1949), románová fikce o cestě americké armády z Neapole do Říma.
- Deník cizince v Paříži – (1947)
- I ženy prohrály válku – (1955)
- Proklatí Toskánci – (1956)
- Blahoslavení Italové – (1957)
- Já v Rusku a v Číně – (1958)
[editovat] Související články
[editovat] Externí odkazy
- spíše o jeho domě, který je architektonickou raritou [1]
