Bukač velký

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Bukač velký

Vědecká klasifikace

Říše:	živočichové (Animalia)
Kmen:	strunatci (Chordata)
Podkmen:	obratlovci (Vertebrata)
Třída:	ptáci (Aves)
Řád:	brodiví (Ciconiiformes)
Čeleď:	volavkovití (Ardeidae)
Podčeleď:	bukači (Botaurinae)
Rod:	bukač (Botaurus)

Binomické jméno

Botaurus stellaris
(Linné, 1758)

Bukač velký (Botaurus stellaris) je volavkovitý pták velký asi jako slepice. Zbarvení je žlutohnědé s tmavým skvrněním. Žije velmi skrytě v mokřadech, jeho nejtypičtějším biotopem jsou rákosiny u břehů rybníků a jezer, kde tráví většinu času. Má výborné mimikry a při vyrušení zaujímá zvláštní postoj, který ho činí ještě méně nápadným, v neprostupných porostech rákosu ho není téměř možné spatřit. Jeho přítomnost obvykle prozradí charakteristický hlas.

Hlas - především v noci daleko slyšitelné opakované hluboké "y - vumb". V letu vzácně chraplavé "gra" nebo "grau".

Rozšíření - ostrůvkovitě Evropa a Asie v širokém pásu až po Čínu, izolovaná populace obývá i jižní Afriku. V Evropě chybí především v severní Skandinávii a na Britských ostrovech.

Výskyt v ČR - velmi vzácně obývá rákosiny u rybníků a slepých ramen řek především v Polabí, jižních Čechách, na Českomoravské vysočině a na jižní a severní Moravě. Početnost je v současné době odhadována jen na max. 30 - 40 párů.

Hnízdění - hnízdo si staví z rákosových stébel a listů, samice snáší 3-6 olivově hnědých vajec, na kterých sedí zhruba 25 dní. Mláďata dosahují vzletnosti až ve stáří 8 týdnů, již po 15 dnech se však při vyrušení rozptylují do okolí hnízda.

Tah - převážně tažný. Naši ptáci zimují především v západní Evropě a ve Středomoří, nejvzdálenější zimoviště jsou však až ve střední Africe. Na hnízdiště se vrací většinou na přelomu března a dubna, odlétá během září a v říjnu. Poměrně často někteří jedinci u nás i přezimují.

Potrava - obojživelníci, ryby, drobní savci, hmyz, měkkýši.