Bitva v Jávském moři
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Bitva v Jávském moři | |||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Konflikt: Druhá světová válka | |||||||||||
 Těžký křižník HMS Exeter čelí útoku japonských letadel. Zničující údery japonských letadel a jejich průzkumné lety představovaly jeden z klíčových faktorů bitvy. |
|||||||||||
|
|||||||||||
| Strany | |||||||||||
 Japonsko |
 USA Nizozemsko Velká Británie Austrálie |
||||||||||
| Velitelé | |||||||||||
| Takeo Takagi | Karel Doorman † | ||||||||||
| Síla | |||||||||||
| 4 křižníky, 14 torpédoborců | 5 křižníků a 12 torpédoborců | ||||||||||
| Ztráty | |||||||||||
| 1 minolovka a 3 transportní lodě | 5 křižníků a 5 torpédoborců potopeno | ||||||||||
| {{{poznámky}}} | |||||||||||
Bitva v Jávském moři byla významnou námořní bitvou (či spíše sérií menších dílčích bitev) v rámci první fáze pacifické kampaně druhé světové války. Spojené síly USA, Velké Británie, Nizozemí a Austrálie se v ní střetli s japonským císařským námořnictvem ve snaze zastavit japonskou invazi do Holandské východní Indie a v nerovné bitvě utrpěly zničující porážku. Holandský admirál Doorman zahynul se svojí vlajkovou lodí a invaze japonských sil na Jávu a další ostrovy mohla nerušeně pokračovat, zatímco se žalostné trosky spojenecké flotily stáhly na Cejlon a do Austrálie. V době, kdy se odehrávala, šlo o největší bitvu hladinových plavidel od bitvy u Jutska, brzy však byla zastíněna mnohem rozsáhlejšími námořními bitvami mezi spojeneckými a japonskými námořními silami.
Obsah |
[editovat] Předehra
Po bitvě v Badungském průlivu byla Jáva ze tří stran obklíčena. Japonci dokončili většinu akcí v jihovýchodní Asii a mohli tak většinu svých sil soustředit na invazi na Jávu. Naproti tomu Spojenci otřesení řadou porážek i mimo tento prostor neměli prakticky žádnou možnost, jak posílit nedostatečnou obranu v oblasti Indonésie.
[editovat] Poměr sil a plány stran
Invazní loďstvo tvořilo 41 transportních lodí. Blízkou ochranu jim zajišťovala skupina lodí pod vedením kontradmirála Šódži Nišimury ve složení: lehký křižník Naka a torpédoborce Murasame, Samidare, Harusame, Judači, Asagumo a Minegumo. Další blízkou ochranu poskytovala skupina lodí pod velením kontradmirála Raizo Tanaki ve složení: Lehký křižník Džincú a torpédoborce Jukikaze, Amacukaze, Tokicukaze, Hacukaze, Ušio, Sazanami, Jamakaze a Kawakaze. Vzdálenou podporu prováděla skupina pod velením kontradmirála Takea Takagiho ve složení těžký křižník Nači a Haguro.
Snahou kontradmirála Karla Doormana který velel spojeným silám USA, Velké Británie, Nizozemska a Austrálie (ABDA) bylo napadnout japonské transportní lodě a zabránit vylodění na Jávě. Doorman měl k dispozici těžké křižníky Exeter a Houston, lehké křižníky De Ruyter, Java a Perth a torpédoborce Witte de With, Kortenaer, Electra, Jupiter, Encounter, John D. Edwards, Paul Jones, John D. Ford a Alden.
Na první pohled by se mohlo zdát, že poměr sil byl přibližně vyrovnaný, ovšem šlo pouze o zdání. I když pomineme zastaralost některých spojeneckých lodí, je třeba si uvědomit, že spojenecké síly tvořily nesourodou směs 4 námořnictev - nikdy dříve společně nebojovaly a kombinovaly 3 různé tradice námořního boje. Navíc japonská strana disponovala naprostou vzdušnou převahu. Zničující údery japonských letadel a dokonalý přehled o situaci, který letecký průzkum dodával japonským velitelům, poskytoval japonské straně výhodu, která by sama o sobě stačila k rozhodnutí střetnutí.
[editovat] Průběh bitvy
V denní části bitvy byly potopeny torpédoborce Kortenaer a Electra. Vyřazeny z boje byly torpédoborec Asagumo (druhý den doplul vlastní pomocí za doprovodu torpédoborce Minegumo do Balikpapanu) a těžký křižník Exeter, který doplul za doprovodu torpédoborce Witte de With o půlnoci do Surabaje.
V noční části bitvy byly potopeny lehké křižníky De Ruyter a Java a torpédoborec Jupiter. Kontradmirál Karel Doorman se potopil spolu se svou vlajkovou lodí De Ruyter.
Doormanův neúspěch umožnil japonské vylodění v Kraganu , které se uskutečnilo 28. února. Toto vylodění kryly těžké křižníky Mikuma a Mogami, lehký křižník Natori a 10 torpédoborců. Při pokusech o zabránění vylodění byla potopena v dílčích bitvách většina zbývajících lodí. V Sundském průlivu těžký křižník Houston a lehký křižník Perth a u Baweanu těžký křižník Exeter a torpédoborce Encounter a Pope. Zbytek lodí, které se zachránily, odplul na Cejlon nebo do Austrálie. Japonci ztratili druhý den bitvy minolovku W-2 a transportní lodě Sakura Maru a Horai, převážně v důsledku vlastní palby. Generál Hein Ter Poorten, velitel spojeneckých pozemních jednotek na Jávě, kapituloval 9. března 1942.
[editovat] Literatura
- Miloš Hubáček, Pacifik v plamenech. Panorama (1990). ISBN 80-7038-049-7
- Ivan Hrbek, Jaroslav Hrbek. Krvavé oceány. Naše vojsko (1994).ISBN 80-206-0391-3
