Belémská věž

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Belémská věž
Světové dědictví
Smluvní stát	Portugalsko
Typ	kulturní dědictví
Kritérium	iii, vi
Odkaz	263 (en)
Oblast
Zařazení do seznamu
Zařazení	1983  (7. zasedání)
Název podle oficiálního zápisu v seznamu; oblast podle oficiálního určení UNESCO. (en)

Belémská věž, portugalsky Torre de Belém, je opevněná věž v Belému, v Lisabonu.

Byla postavena na začátku 16. století ve stylu portugalské pozdní gotiky, v manuelském stylu, na památku expedice Vasco da Gamy. Tato obraná, ale přesto elegantní stavba, se stala jedním ze symbolů města, památníkem portugalské moci ve Věku velkých objevů. Roku 1983 byla zařazena, společně s blízkým klášterem řádu Svatého Jerolýma, na seznam Světového dědictví.

[editovat] Historie

Věž byla postavena jako slavnostní brána do Lisabonu a jako část obranného systému na řece Tajo. Tento systém byl zbudován Janem II. Portugalským (1455-1495), který postavil pevnost v Cascais a pevnost Svatého Sebastiána v Caparice. Břehy Belému byly chráněny lodí Grande Nau, kterou nahradila Belémská věž během posledních pěti let vlády krále Manuela I..

Věž byla postavena mezi lety 1515 a 1521 vojenským architektem Franciskem de Arruda, který také postavil několik pevností na portugalských územích v Maroku. Na oknech a balkonech se objevuje vliv maurského dekorativního umění. Diogo de Boitaca, první architekt blízkého kláštera Svatého Jerolýma pravděpodobně také spolupracoval na výzdobě stavby.

Původně věž stála na malém ostrově na pravé straně řeky, obklopena vodou. Po letech říčních náplav se spojil s pevninou. Byla zasvěcena svatému Vincentovi.

Roku 1580, kdy byl Lisabon napaden španělskými vojsky v období boje o portugalský trůn, věž připadla vévodovy z Albi. V následujících stoletích byla věž využívána hlavně jako vězení (podzemní kobky byly často zaplavovány vodou) a jako celnice. I přes výšku věže a nedostatek utajení v krajině, někteří historikové věří, že byla hlavně určena jako celní základna .

Ve 40. letech 19. století byla na popud spisovatele Almeida Garretta věž restaurována králem Ferdinandem II.. Na budovu bylo přidáno mnoho neomanuelských prvků. Roku 1910 byla prohlášena národním monumentem.

[editovat] Umění a architektura

Belémská věž je považována za jednu z hlavních staveb manuelského stylu. Věž je zdobena manuelskými motivy jako armillary sphere (symbol Manuela I.), křížem řádu Kristova (ke kterému Manuel I. patřil), kroucenými provazy, propracovanými žebrovými klenbami a dalšími. Některé prvky pocházejí z 19. století.
Věž je možno rozdělit na dvě části, baštu, jejíž tvar je nepravidelný šestiúhelník, a pětipatrovou věž, přiléhající na severní straně bašty.

Bašta má klenutý sál (kasematy), s otvory v 3.5 m-tlustých zdech pro 17 děl. Otvory na stropě kasemat umožňovaly větrání. Terasa bašty mohla být také používána pro lehké zbraně. Bylo to první použití dvoupatrového vyzbrojení v portugalském opevnění. V rozích bašty jsou věžičky zakončené maursky vypadajícími kupolemi. Na věžičkách jsou zobrazena zvířata, mimo jiné nosorožec, první zobrazení tohoto zvířete v Západní Evropě. Tento nosorožec pravděpodobně zpodobňuje toho, kterého Manuel I. poslal papeži roku 1515. Na terase před věží stojí socha Madony Belémské s dítětem.
Vchod do věže je zdoben portálem s mnoha manuelskými motivy. Na věži najdeme sochy svatého Vincenta a svatého Michaela. Po celé délce jižní strany prvního patra je renesanční krytá lodžie. Je na ní patrný benátský vliv.

Věž sama, 35 metrů vysoká, má čtyři patra a terasu, která nabízí krásné výhledy na okolní krajinu. Patra jsou dostupná po úzkých spirálových schodech. V prvním patře byla místnost velitele. Druhé patro má kryté balkony na každé straně. Ve čtvrtém patře je kaple s žebrovou klenbou, oratoř je v nejvyšším patře.

Tento článek je zčásti nebo zcela založen na překladu článku Belém Tower na anglické Wikipedii.