Beda Dudík
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Beda Dudík, vlastním jménem František, ( 29. ledna 1815 Kojetín – 18. ledna 1890 Rajhrad) byl benediktinský mnich v Rajhradě (Beda bylo jeho řádové jméno), významný moravský historiograf a církevní historik.
Narodil se jako syn perníkáře a voskaře v Kojetíně jako nejstarší z devíti dětí Vincence a Magdaleny Dudíkových. Studoval nejprve v Kroměříži a poté v Brně, kde se potkal s benediktinem Řehořem Volným. Možná i díky jeho vzoru se stal řeholníkem. Na kněze byl vysvěcen 20. srpna 1840.
Působil jako učitel filosofie v Brně i jako docent ve Vídni. V roce 1851 prováděl ve Švédsku pátrání po literárních pokladech, ukořistěných Švédy za třicetileté války. I jeho zásluhou se v roce 1877 navrátilo zpět 21 nejcennějších svazků. Později po nich patrál i v Římě, kam některé rukopisy převezla švédská královna Kristina.
Od roku 1853 pracoval ve Vídni, kde uspořádával archiv řádu Německých rytířů. Při této činnosti sebral dostatek materiálu na další dílo: o vpádu Švédů do Čech. V roce 1856 navrhl reformu rakouského archivnictví, ta však nebyla schválena.
Roku 1859 byl jmenován Moravským zemským historiografem. Stejnou funkci v Čechách zastával František Palacký, Bedovi se proto později přezdívalo Moravský Palacký. Tentýž rok se stal docentem středověkých dějin.
Jeho hlavním dílem je dvanáctisvazková Historie Moravy. Historie byla pojata tak podrobně, že se dostal pouze k roku 1350. V tomto díle zpochybnil, že velkomoravský Velehrad je totožný s dnešním Velehradem, za což byl velice kritizován a později v českém vydání tato zmínka již chybí. Dnešní výzkumy mu ale dávají za pravdu.
Roku 1866 byl jako válečný zpravodaj v Itálii. Roku 1869 byl jako osobní kaplan císaře Františka Josefa I. členem delagace při otevírání Suezského průplavu.
Za celý život napsal asi 90 děl. Obdržel četná vyznamenání (viz foto). Roku 1884 byl jemnován čestným opatem kláštera v Třebíči.
Obsah |
[editovat] Zajímavosti
- Po Dudíkovi se jmenují ulice v Kojetíně, Brně a Rajhradě.
- Po celý život dbal, aby se jeho jméno psalo s dlouhým í, což byl pro některé německé noviny velký problém.
[editovat] Dílo
- Dějiny řádu v Rajhradě (1849)
- Pátrání ve Švédsku pro dějiny Moravy (Forschungen in Schweden) (1852)
- Vévodství opavské a jeho dřívější postavení k markrabství moravskému (1857)
- Historie Moravy, dvanáctisvazkové dílo, německy (první díl 1860), později 1871 v přepracovaném vydání i česky.
