Armour Piercing Discarding Sabot

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Podkaliberní střely APDS - APDSFS

APDS (Armour Piercing Discarding Sabot) nebo také APDSFS (Armour Piercing Discarding Sabot Fin Stabilised - průbojná střela s oddělitelným vodícím pouzdrem a křidélky stabilizovaná. Jak již plyne z názvu, jedná se o střelu stabilizovanou křidélky a nikoliv rotací, takže je předurčena zejména pro Tankový kanón s hladkým vývrtem.

[editovat] Základní popis

Střela se skládá z podkaliberní průbojné střely se stabilizátorem (stopovkou) a oddělitelných segmentů s plastovou těsnící obroučkou, které vedou a těsní střelu v hlavni. Segmenty se po opuštění hlavně oddělí od podkaliberní střely, která pokračuje dál v letu na cíl. Podkaliberní střely probíjí pancíř svou kinetickou energií, získanou při výstřelu. Pro lepší účinek v cíli musí mít střela vysokou úsťovou rychlost (až 2000 m/s), malý úbytek rychlosti na dráze letu a vysoké průřezové zatížení při probíjení pancíře. Energie potřebná k urychlení oddělitelných segmentů se nepodílí na probíjení pancíře a je ztrátová. Proto musí mít segmenty minimální hmotnost a u kvalitních střel činí méně než 30 % hmotnosti střely. Materiál použitý na těla APDS musí mít vysoké mechanické vlastnosti – vysokou pevnost a vysokou houževnatost. Důvodem je velké namáhání v hlavni při výstřelu osovými i radiálními silami. Zrychlení v hlavni dosahuje až 1100 m/s. Radiální síly jsou vyvolávány kmitáním hlavně, nesouosostí střely s osou hlavně a u drážkovaných hlavní navíc odstředivými silami.

[editovat] Generace vývoje APDSFS

1. generace: Střely (M735, BM32, BM42 atd.) měly buď ocelové, wolframové(W) nebo uranové(OU) jádro (střely BM1 až BM22 ráže 100-125 mm) uložené do pouzdra z vysoce pevné oceli.

2. generace: Střely (DM13, M111) jsou již monolitické z W nebo OU. Materiál neměl potřebné vlastnosti, protože střely byly krátké s větším průměrem. Poměr délky střely k jejímu průměru (L/D), nazývaný koeficient štíhlosti u této generace činil 12-15.

3. generace: Střely (např. DM33) jsou štíhlejší. Poměr D/L dosahuje hodnot 15- 25. Průměr se snížil na 22-25 mm.

4. generace: Střely (OLF 120F, M829, XM900) mají D/L větší než 25. Vzhledem k délce jsou citlivější na lom a šikmých pancířích či dynamických pancířích.

Nejběžněji používané materiály na APDF jsou wolfram (W) a ochuzený uran (OU) a to ve formě slitin.

[editovat] Materiál na APDSFS

Wolframové slitiny: Termín wolframová slitina není zcela přesný,neboť se vlastně jedná o kuličky čistého wolframu spojené matricí, tvořené slitinou W-Fe-Ni. Vlastnosti materiálu mohou být modifikovány dalšími prvky.

Zpravidla slitina obsahuje cca 92.5 % W, 5 % Ni a 2,5 % Fe, případně další prvky (kobalt). Pevnost je cca 1 300 MPa. Tyčové polotovary se zpracovávají třískovým obráběním.

Ochuzený uran: OU je odpadní surovinou v procesu obohacováni palivového uranu v jaderné energetice. Jaderné velmoci ho mají tedy dost. V mírovém průmyslu slouží jako materiál pro výrobu ochranných kontejnerů pro radioaktivní zářiče, vyvažovací zátěže u letadel a lodí. Jako zářič je nebezpečný pro pokožku (sliznice), při požití a vdechnutí. Kromě radiace má i toxické účinky.

Má vysokou měrnou hmotnost - 18-19 kg/dm³. Samotný OU nemá potřebné mechanické vlastnosti. Požadované pevnosti se dosahuje legováním titanem (0,75 %), v malém množství kovy vzácných zemin. OU je nutno pro jeho pyroforičnost zpracovávat ve vakuových pecích. Obrobitelnost je snadnější než u wolframových materiálů.

[editovat] Porovnání střel s W a OU

Velmi často je zdůrazňována ekologická toxicita OU a je pomíjeno jiné, vojenské hledisko. Ochuzený uran má při jinak stejných podmínkách (geometrický tvar střely, dopadová rychlost) vyšší výkon. Wolframové probíjejí pancíř pouze působením kinetické energie. U uranových dochází k exotermické reakci s ocelí pancíře a vzniku nízkotavitelného eutektika (teplota tání cca 750 ^oC). Tento jev podporuje probíjení pancíře.

Hlavním ničivým faktorem po proniknutí střely z OU do tanku je jeho pyroforičnost. Při průniku je střela rozdrcena na různě velké části včetně prachu nebo roztavených kapiček eutektika. Nejmenší částice po vniknutí do tanku prudce reagují s kyslíkem (lze přirovnat k zapáleni rozptýleného uhelného prachu) a vyvolají v uzavřeném prostoru přetlak 1,4-1,9 MPa. Co to udělá s vezeným střelivem je zřejmé.

Větší části jsou rozžhaveny, pomalu doutnají a stávají se dlouhodobými ohnisky požáru. V některých pramenech se udává, že vnikne-li do tanku wolframová střela, zničí tank s pravděpodobností 60 %, u střel z OU je to téměř 100 %. (zdroj - publikace Tanky 4)