Žirafa
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
 Žirafa |
||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 |
||||||||||||||
|
|
||||||||||||||
 závislý na ochraně |
||||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||
|
||||||||||||||
|
|
||||||||||||||
| Giraffa camelopardalis Linné, 1758 |
||||||||||||||
 Oblast výskytu žirafy
|
||||||||||||||
|
|
||||||||||||||
|
Žirafa (Giraffa camelopardalis) je sudokopytník, je nejvyšší ze všech suchozemských živočišných druhů. Samci dosahují velikosti od 4,8 až do 5,5 metru a váží až 900 kilogramů. Samice jsou obecně trošku menší a lehčí.
Ač původem z Afriky je žirafa příbuzná s jelenem či krávou. Nicméně žirafa náleží do vlastní čeledi, kterou sdílí pouze se svým nejbližším příbuzným okapim.
Obsah |
[editovat] Prostředí a chování
Přirozeným prostředím pro žirafy jsou suché savany a otevřené pláně s řídkým stromovím. Spásá vegetaci ve vyšších polohách než všichni ostatní savci. Díky dlouhému jazyku, šikovné stavbě páteře a ohebným nohám může žirafa dosáhnout na velké množství potravy. Typicky si dlouhým jazykem přitáhne větev a poté oddálí hlavu a tím si shrábne listí hřebenovitými zuby. Konzumace potravy a pití zabere žirafě denně přibližně dvanáct hodin. Žirafy odpočívají, stejně jako většina ostatních sudokopytníků, ve stoje, jen výjimečně spí vsedě s hlavou opřenou o zadek. Spánku žirafa věnuje každý den maximálně 20 minut a to navíc nikdy nespí v kuse.
[editovat] Anatomie
Mezi význačné znaky patří velké oči a uši, chůdovité nohy s velkými chodidly a tenký ocas s oháňkou, která slouží například k odhánění much. Na hlavě má žirafa dva až čtyři růžky (osikony), které jsou u samců větší než u samic. Krční páteř je i přes svou déklu složena pouze ze sedmi obratlů stejně, jako u ostatních savců. Cévní systém umožňuje bránit průtoku krve, aby při sklonění hlavy nedošlo k poškození mozku hydrostatickým tlakem.
[editovat] Žirafí krk a jeho evoluce
Jako příklad lamarkistické evoluce se obvykle uvádí prodlužování žirafího krku. Podle této teorie byly žirafy nejprve zvířata s poměrně krátkým krkem, který se postupným natahováním během generací zvětšil až na současnou, optimální velikost. Ve skutetečnosti je velikost žirafího krku pravděpodobně výsledek pohlavního výběru. Samci s větším a mohutnějším krkem jsou v soubojích úspěšnější a mají větší úspěch u samic. Proto vznikl selekční tlak na samce s mohutným krkem, jejichž hlava je v současnosti často výše, než větve stromů, na kterých se žíví.
Často uváděný doklad neschopnosti evoluce předvídat dopředu je způsob, kterým je inervován larynx savců. Rekurentní laryngiální nerv je veden po zadní straně aorty a zpět do hrtanu. U žiraf to vytváří několikametrovou smyčku, která začíná v mozku, vede kolem srdce a pak stoupá zpět do krku žirafy. Viz "evoluční fušeřina" (evolutionary tinkering)
[editovat] Rozmnožování
Samice se páří s dominantním samcem v dané lokalitě. Samci o dominantu bojují přetlačováním se krky, někdy dokonce do sebe narážejí hlavami, často proplétají krky. K tomuto boji dochází často mezi mladými samci, připadně při příchodu nového samce do teritoria. Po vyhraném souboji vítěz poníží soka tím že s ním předstírá páření. Březost u samic trvá 457 dní po kterých se narodí jedno mláďě, jen výjimečně se narodí dvojčata. Obvykle se mláďata rodí v období sucha, těsně po narození váží mládě přibližně 70 kg a měří okolo 2 metrů.
[editovat] Nepřátelé
Přirozeným nepřítelem žiraf jsou lvi, levharti a hyeny. Nicméně žirafy proti nim nejsou úplně bezmocné, jedním mohutným kopem jsou schopny lva na místě zabít.
[editovat] Poddruhy
Obecně je uznáváno 9 poddruhů žiraf, odlišují se především barvou, vzorem a místem původu.
- Žirafa síťovaná (G.c. reticulata) – velké polygonální jaterní fleky ohraničené sítí světlých bílých čar. Skvrny někdy vypadají temně rudě a pokrývají i nohy. Výskyt: severovýchodní Keňa, Etiopie, Somálsko.
- Žirafa angolská (G.c. angolensis) – velké fleky a vroubky kolem hran rozprostírající se po celé noze. Výskyt: Angola, Zambie.
- Žirafa kordofanská (G.c. antiquorum) – menší, méně pravidelné fleky které pokrývají vnitřní čast nohy. Výskyt: západní a jihozápadní Sudán.
- Žirafa masajská (G.c. tippelskirchi) – zubaté hrany, fleky tvaru vinného listu, barva temně čokoládova s nažloutlým pozadím. Výskyt: střední a jižní Keňa, Tanzanie.
- Žirafa núbijská (G.c. camelopardalis) – velké, čtyřstěnné fleky kaštanové barvy na našedlém pozadí, žádné fleky na vnitřní straně nohou nebo pod hleznem. Výskyt: východní Sudán, severovýchodní Kongo.
- Žirafa Rothschildova (G.c. rothschildi) – tmavě hnědé kaňkovité nebo obdélníkové skvrny s chabě definovanými krémovými linkami. Hlezno může být skvrnité. Výskyt: Uganda, severní až centrální Keňa. (Někdy nesprávně nazývaná Rotschildova)
- Žirafa kapská (G.c. giraffa) – zaoblené a kaňkovité skvrny, některé hvězdicovitého tvaru na světlém pozadí. Výskyt: Jižní Afrika, Namibie, Botswana, Zimbabwe, Mozambik.
- Žirafa zambijská (G.c. thornicrofti) – hvězdicovité nebo listnaté skvrny rozpínající se až k spodní části nohou. Výskyt: východní Zambie.
- Žirafa západoafrická (G.c. peralta) – mnoho vybledlých, nažloutlých červených skvrn. Výskyt: Čad.
[editovat] Kam do zoo?
V Čechách nalezneme výhradně žirafu Rotschildovu a nebo žirafu síťovanou.
- žirafa Rotschildova: Zlín, Dvůr Králové, Liberec, Olomouc, Ostrava, Praha, Ústí nad Labem
- žirafa síťovaná: Brno, Dvůr Králové
[editovat] Externí odkazy
- české stránky o žirafách
- české stránky věnující se žirafám a antilopám
- Animal Diversity Web - Giraffa camelopardalis (anglicky)
- Central web o žirafách (anglicky)
- Stránka o žirafách zoologické zahrady v San Diegu (anglicky)
- IUCN Červený list ohrožených zvířat (anglicky)
- Nature-Wildlife (anglicky)
