Řecká kolonizace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Řecká a fénická kolonizace

Řecká kolonizace probíhala ve dvou hlavních vlnách: zhruba 1100 - 900 a poté 754 - 535 před Kristem. Důvodem kolonizace bylo mj. přelidnění řeckého pobřeží, nedostatek orné půdy a potravin a potřeba ochrany obchodních cest a odbytišť.

[editovat] První vlna kolonizace

Probíhala směrem východ, na maloasijské pobřeží. Zde byla založena města Efes, Mílétos (Údajně v roce 1053 př.n.l.), Halikarnássos, Pergamon, Milas, Keramos a další. Řecké obyvatelstvo se na maloasijském pobřeží udrželo 3000 let, ale r. 1922 bylo vyhnáno.

[editovat] Druhá vlna kolonizace

Tzv. „Velká Kolonizace“ již probíhala v celém Středomoří i oblasti Černého moře. Datuje se zhruba mezi lety 755 - 535. Řecká města tehdy kolonizovala oblasti jako jižní Galie (založení Marseille), jižní Itálie a Sicílie (Velké Řecko), Kyrenaiku a Černé moře (Tauris, Kolchis). Existovaly dva typy kolonií: apoikiai a emporia. První byly městské státy samy o sobě, druhé jen řecké obchodní kolonie.

[editovat] Důsledky

Na jednu stranu podpořila kolonizace středozemí šíření helénismu a rozmach řeckého obchodu. Na druhé straně došlo k přílivu levného zboží a potravin na Řeckou pevninu a masové upadání obyvatelstva řeckých poleis do dlužního otroctví, což vedlo ke zvětšování sociálního napětí.

[editovat] Externí odkazy

Tento článek o antice je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.
Také můžete pomoci vhodným rozšířením dalších článků z tohoto oboru.