Čárka (diakritika)
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Á | á |
| Ć | ć |
| É | é |
| Ǵ | ǵ |
| Í | í |
| Ḱ | ḱ |
| Ĺ | ĺ |
| Ḿ | ḿ |
| Ń | ń |
| Ó | ó |
| Ṕ | ṕ |
| Ŕ | ŕ |
| Ś | ś |
| Ú | ú |
| Ẃ | ẃ |
| Ý | ý |
| Ź | ź |
| Ǽ | ǽ |
Čárka je diakritické znaménko, které má v různých jazycích různou funkci. Odborně se též nazývá akut. Čárka se umísťuje nad základní znak abecedy.
Obsah |
[editovat] Funkce čárky
Čárka (akut) plní v různých jazycích tyto funkce:
- označení délky hlásek;
- označení palatalizace;
- označení výšky samohlásek;
- označení přízvuku;
- označení tónu;
- zdůraznění;
- rozlišení různého významu slov;
- jiné využití.
[editovat] V češtině
V češtině se používá pro označení délky samohlásek /á, é, í, ó, ú, ý/ již od 15. století, kdy byl napsán spis De orthographia Bohemica, jehož autorství je připisováno Janu Husovi.
[editovat] V jiných jazycích
[editovat] Dánština, norština
V dánštině a norštině se používá k rozlišení významu slov, např. én (jeden, jedna) vs. en (neurčitý člen).
V dánštině se navíc používá i k vyznačení důrazu na určité slovo, zejména ve slově der (tam).
[editovat] Faerština
V faerštině mění výslovnost samohlásek:
- á: dlouhé [ɔa], krátké [ɔ], pred [a]: [õ]
- í/ý: dlouhé [ʊiː], krátké [ʊi]
- ó: dlouhé [ɔu], [ɛu] alebo [œu], krátké: [œ], ale na Suðuroyě: [ɔ]
- -ógv: [ɛ]gv, alebo Suðuroyě [ɔgv]
- ú: dlouhé [ʉu], krátké [ʏ]
- -úgv: [ɪgv]
[editovat] Francouzština
Ve francouzštině se používá k rozlišení /é/ [e] a /e/ [ə].
[editovat] Irština
V irštině čárka (nazývaná síneadh fada - „dlouhá značka“ - nebo zkráceně fada) označuje dlouhou samohlásku (á, é, í, ó, ú). Při tom dlouhé „á“ je zavřenější než „a“, blíží se hlásce /ó/.
[editovat] Islandština
V islandštině mění výslovnost samohlásek:
- á: [au(ː)]
- é: dlouhé [jeɛː], krátké [jɛ]
- í/ý: [i(ː)]
- ó: [ou(ː)]
- ú: [u(ː)]
[editovat] Maďarština
V maďarštině se používá pro označení délky samohlásek.
[editovat] Polština
V polštině se čárkou vyznačuje palatalizace (měkčení) souhlásek /ć/ [tɕ], /dź/ [dʑ], /ń/ [ɲ], /ś/ [ɕ], /ź/ [ʑ].
Písmeno /ó/ se čte [u], jeho psaní je dáno historicky (podobně jako u českého /ů/, které se vyvinulo z dlouhého /ó/).
[editovat] Slovenština
Ve slovenštině se stejně jako v češtině používá k označení délky samohlásek. Kromě toho se tímto způsobem vyznačuje i délka u slabikotvorného /ŕ, ĺ/, např. sŕňa (srna), hĺbka (hloubka).
[editovat] Španělština
Ve španělštině se používá k označení přízvuku tam, kde by se jinak přízvuk nevyskytoval.
[editovat] Švédština
Ve švédštině se používá k vyznačení přízvuku (tzv. akutové intonace) v některých slovech, zejména cizího původu, a ve vlastních jménech, např. idé (myšlenka, idea), Nylén, Linné.
