Ústavní soud České republiky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Sídlo Ústavního soudu (Zemský dům na Joštově třídě v Brně)

Ústavní soud stojí mimo klasickou soustavu soudního systému České republiky. Není součástí systému obecných soudů, ale jeho základním posláním je poskytovat ochranu základním (ústavním) právům fyzických a soukromých právnických osob. Tuto ochranu poskytuje v rámci nejzákladnějšího právního předpisu České republiky, a to zákona č. 1/1993 Sb. Ústavy České republiky a to i proti rozhodnutím obecných soudů, která by nebyla s Ústavou ČR v souladu. Sídlem Ústavního soudu je Brno.

[editovat] Úkoly

Úkolem Ústavního soudu je dbát na ochranu ústavnosti.

Náležímu tyto pravomoci: Ústavní soud rozhoduje

a) o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem,
b) o zrušení jiných právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem nebo zákonem,
c) o ústavní stížnosti orgánů územní samosprávy proti nezákonnému zásahu státu,
d) o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod,
e) o opravném prostředku proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslance nebo senátora,
f) v pochybnostech o ztrátě volitelnosti a o neslučitelnosti výkonu funkcí poslance nebo senátora podle čl. 25 Ústavy,
g) o ústavní žalobě Senátu proti prezidentu republiky podle čl. 65 odst. 2 Ústavy,
h) o návrhu prezidenta republiky na zrušení usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu podle čl. 66 Ústavy,
i) o opatřeních nezbytných k provedení rozhodnutí mezinárodního soudu, které je pro Českou republiku závazné, pokud je nelze provést jinak,
j) o tom, zda rozhodnutí o rozpuštění politické strany nebo jiné rozhodnutí týkající se činnosti politické strany je ve shodě s ústavními nebo jinými zákony,
k) spory o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní samosprávy, nepřísluší-li podle zákona jinému orgánu,
l) o opravném prostředku proti rozhodnutí prezidenta republiky, že referendum o přistoupení České republiky k Evropské unii nevyhlásí,
m) o tom, zda postup při provádění referenda o přistoupení České republiky k Evropské unii je v souladu s ústavním zákonem o referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii a se zákonem vydaným k jeho provedení.

Přestože Ústavní soud ve své judikatuře mnohokrát zdůraznil, že není nejvyšším článkem systému obecných soudů, jako poslední vnitrostátní instance de facto slouží. Proti jeho rozhodnutí existuje jediný další prostředek nápravy, a to stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva do Štrasburku.

[editovat] Složení

Patnáct soudců Ústavního soudu jmenuje se souhlasem Senátu prezident republiky, funkční období ústavního soudce je 10 let. Soudcem Ústavního soudu může být jmenován bezúhonný občan, který je volitelný do Senátu (věk nad 40 let), má vysokoškolské právnické vzdělání a byl nejméně deset let činný v právnickém povolání. Neobvyklé je, že není znemožněno opakované jmenování téže osoby. Předseda soudu jmenuje každému soudci na jeho návrh asistenty soudce.

Zatímco v době prezidentství Václava Havla se mezi prezidentem a Senátem v otázce jmenování neobjevily vážnější rozpory, po nástupu Václava Klause se o jmenování ústavních soudců rozhořel ostrý konflikt, když Senát postupně odmítl čtyři prezidentem navržené kandidáty, jednoho dokonce dvakrát.

Dlouhý soudcovský mandát může být jedním z faktorů, které způsobily, že Ústavní soud si přes některá rozpačitá rozhodnutí v prvních letech své existence vydobyl u odborné i laické veřejnosti značnou prestiž. Po jmenování tří bývalých politiků (Pavla Rychetského, Miloslava Výborného a Dagmar Lastovecké) se objevují pochybnosti, zda nově obsazený Ústavní soud bude imunní vůči vlivu politických stran.