Óda na radost
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Óda na radost (v němčině An die Freude) je původně báseň napsaná Friedrichem Schillerem v létě 1785 oslavující přátelství mezi lidmi (vznikla jako hold Schillerovu příteli a nakladateli). Její zřejmě známější forma je ale upravená verze, která byla zhudebněna Ludwigem van Beethovenem roku 1824 jako čtvrtá a závěrečná věta jeho Deváté symfonie.
Tato verze (ovšem jen v instrumentálním provedení) je hymnou Evropské unie.
Mnohem míň známé jsou zhudebněné verze Franze Schuberta z roku 1815 nebo Petra Iljiče Čajkovského z roku 1865 (a dalších).
[editovat] Český překlad
- Óda na radost
- Radosti, ty jiskro boží,
- dcero, již nám ráj dal sám!
- Srdce vzňaté žárem touží,
- nebeský tvůj krásy chrám.
- Kouzlo tvé teď opět víže,
- co kdy čas tak dělil rád,
- zástup lidstva sbratřen blíže
- cítí van tvých křídel vát.
- Komu štěstí v žití přálo,
- v příteli že štít svůj máš,
- komu věrnou ženu dalo,
- mísit pojď se v jásot náš!
- I ten kdo jen jedné duši,
- na světě se bratrem stal,
- v díle nezdar v tom kdo tuší,
- Od nás běž se s pláčem dál.
- Sám byť jenom jednu duši
- svojí na tom světě zval!
- V díle tom kdo nezdar tuší,
- od nás ber se s pláčem dál!
- Radost každá bytost sáti,
- přírodo, chce z ňader tvých;
- zlý a dobrý chce se bráti
- v jejích stopách růžových.
- Révy žár nám, pocel smavý,
- na smrt věrný přítel dán;
- vášně plam dán červu žhavý,
- světlý cherub dlí, kde Pán.
- Dál, jak jeho slunci roje
- nebes modrou nádherou,
- spějte, bratří, drahou svou
- směle, jak by rek šel v boje.
- V náruč spěje, milióny!
- Zlíbat svět kéž dáno nám!
- Bratři! Hvězd kde žárný stan,
- dobrý Otec zří z mlh clony.
- Dlíte v prachu, milióny?
- V bázni tvůrce tuší svět?
- Pátrej, hvězd kde bezpočet!
- V záři ční tam božské trůny.
-
- (překlad Pavel Eisner)
[editovat] Podívejte se taky na
- Symfonie č. 9 (Beethoven)
[editovat] Externí odkazy
 |
|
